autor:
T. Vítová
28.3. byl - jak asi většina z vás ví - Den učitelů. I naše Rumburské noviny si vzpomněly s blahopřáním a slovy uznání. Bylo to velice příjemné a jistě to udělalo všem rumburským učitelům radost. A že nás je tady dost, odhadla jsem to na dvě stovky. Uvedla jsem 200 učitelů v našem městě - školkami počínaje a středními školami konče. Ti všichni odvádějí poctivou práci, která nepatří k těm snadným a pohodovým. Všichni rozvíjejí dovednosti i um svých žáků, obohacují jejich vědění, vštěpují jim nové poznatky a předávají jim své životní zkušenosti. To přece ví každý. Proč to tedy píšu? Protože toto by měl(a) vědět i pisatel(ka) článku Dík za krásné malování. Článek je podepsaný "redakce", proto tak neadresně. Ač jsem členkou redakční rady, netuším, kdo se za tímto podpisem ukrývá.
Pokud v Den učitelů chtěl pisatel chválit, měl tak učinit vzhledem ke všem dvěma stům učitelů v našem městě - za jejich krásné učení češtiny, cizích jazyků, matematiky či fyziky i tělocviku a hudební výchovy.
Protože tak neučinil, chci to napravit. Milí kolegové, učit v dnešní době - při všeobecné neúctě ke vzdělání v naší zemi - není snadné. Proto vám za to patří dík. Všem bez výjimek.
