autor:
rodina Bázlerova a Frieseova,nájemníci
Životní prostředí a jeho ochrana je dnes často přetřásaným tématem nejen v médiích, ale i v ostatních kruzích lidského dění. Hlavně dnes se děti učí ve školách, jakým způsobem přírodu chránit a opatrovat, aby zeleň, která zkrášluje obydlí i celá města, dlouho vydržela a my dospělí musíme jít dětem v tomto úkolu příkladem. Bohužel i mezi námi ostatními, kteří hájíme obecní blaho a věc zeleně v našem městě nám není lhostejná, se najdou i tací, kteří toto v zásadě porušují a svým jednáním ukazují všem na odiv jistý příklad vandalismu a lhostejnosti.
My Rumburáci všichni dobře známe část našeho města nazývanou "nádražní kolonka", stejné řadové domky, stejné zahrádky, a to vše uzavírá v jeden kruh krásný, asi 60 let starý živý habrový plot. Všichni, kteří zde žijí, si jej s láskou ochraňovali a pečovali o něj, neboť jeho stáří si příkladnou péči zaslouží. Na sklonku roku 2001 však starý habr začal překážet zájmům a záměrům nových majitelů domu ve Stepní ulici č. 21. Tito bezohledně začali živý plot kácet a hájili se přitom argumenty typu: "Musím se přece nějak dostat na svůj pozemek." Podotýkám však, že tyto pozemky jsou stále majetkem Českých drah a tito majitelé nemovitostí jsou tedy pouhými nájemníky pozemkových ploch.
Nájemníkům se v tomto případě sice ukládá, aby se o pozemek, který je v nájmu, řádně starali, ale toto zřejmě bylo pochopeno ve Stepní ulici trochu jinak, než bylo myšleno. Myslím tím tedy starat, ale ne ničit a hyzdit. Vzhledem k tomu, že obrovská díra v tomto živém plotě trápila nejen lidi, kteří zde žijí již léta, ale především nájemníky tohoto domu, obrátili se tedy na úsek životního prostředí Městského úřadu v Rumburku s prosbou o nějaký způsob řešení tohoto příkladu vandalismu. Pomoc přichází, avšak i výše zmíněný úsek má svázané ruce současným majitelem, tedy Českými drahami. Zatímco se řeší skutečnosti mezi městským úřadem a Českými drahami, náš pan "majitel" zatím neztrácí čas a vesele pokračuje v kácení keřů dál. Počátkem nového roku 2002 si nechal složit uhlí před svůj dům a aby se nemusel tolik namáhat, vykácel další keře tohoto habru, neboť mu zřejmě připadalo složité objíždět silné kmeny s kolečkem. Bylo jednodušší keře porazit a zajistit si tak rovný přístup ke sklepu. Je to ubohé chování některých jedinců.
Nám nájemníkům bylo pochopitelně starého habru líto, a tak došlo ke slovní potyčce. Jaké však bylo strašné zjištění, když jsme poté otevřeli poštovní schránku a v ní našli "návrh na soudní výpověď z bytu". Je to msta, nebo se snad pan "majitel" utěšuje tím, že až mu my nájemníci sejdeme z očí, i on konečně dojde svým ohavným cílům?! Zapomíná však, že nejen nám nájemníkům vždy vyhrnou slzy do očí, když procházíme kolem zdevastovaného živého plotu, kterému bude trvat spoustu let, než se vzpamatuje, ale jsou tady také ostatní, kteří mají oči a vidí! Ti se nenechají zaskočit argumenty tohoto "majitele", že na městském úřadě má tolik známých, že se mu nemůže nic stát. Naopak. Právě takovým lidem by měl náš městský úřad ukázat drápky a potrestat otřesné chování nejen finančně, ale také nechat odčinit, co spáchal tím, že nasází nové malé rostlinky habru a tyto bude opečovávat až do doby, než budou vzrostlé.
V dnešní době se moc mluví o ekologii a životním prostředí, nebuďme proto lhostejní k tomu, co se kolem nás děje. My nájemníci jsme tuto věc vzali vážně i za cenu, že si za pár měsíců budeme muset hledat nové bydlení!
