autor:
Mgr. Marta Hrubešová, advokátka z Varnsdorfu
Před osmi roky jsem dostal od soudu do ruky rozsudek, kterým mi přiznal právo na zaplacení určité částky od jednoho velice problematického člověka. Ačkoliv vím, že má dost majetku, oficiálně nemá nic, pokud náhodou někde pracuje, je to vždy jen na chvíli, nepodniká. Veškeré mé pokusy o soudní výkon rozhodnutí by byly z tohoto důvodu neúspěšné. Slyšel jsem však, že na vymožení práva z rozsudku mám deset let, jinak zanikne. Je to pravda?
"Zanikne" v tomto případě není ten správný pojem, protože zánikem se obvykle myslí prekluze práva, kterou upravuje § 583 občanského zákoníku. Toto ustanovení doslova říká, že k zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno, dochází jen v případech v zákoně uvedených, přičemž k zániku soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne. Pokud tedy právo tímto způsobem zanikne, není možné, aby ho soud přiznal. Kdyby se stalo, že by dlužník prekludovaný dluh zaplatil, mohl by toto plnění chtít zpět z titulu bezdůvodného obohacení. Narozdíl od toho u práva, které Vám bylo přiznáno pravomocným rozsudkem, nedochází uplynutím deseti let k prekluzi, ale k promlčení. Toto je upraveno v § 110 občanského zákoníku, který říká, že bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Pokud k promlčení dojde, právo nezanikne zcela, pouze se oslabí a dále trvá jako tzv. naturální právo. Proto dlužník, který by o promlčení nevěděl a dluh by splnil, nemůže plnění požadovat zpět. Jestliže by v soudním řízení nevznesl námitku promlčení, soud k němu sám nepřihlédne. Je však možné, aby i právo přiznané soudním rozhodnutím bylo uznáno v souladu s § 558 občanského zákoníku, což znamená, že takovéto uznání by muselo být písemné a musel by v něm být uveden důvod závazku a jeho výše. Následně se běh původní promlčecí doby přetrhne a začne běžet nová desetiletá promlčecí doba. Uznání závazku je možné provádět opakovaně. Důležité je také ustanovení § 112 občanského zákoníku, podle kterého dojde ke stavení promlčecí doby (tzn. promlčecí doba dále neběží) v případě, že své právo, byť i poslední den promlčecí doby, uplatníte u soudu např. návrhem na výkon rozhodnutí.
Na závěr ovšem musím zdůraznit, že vše výše uvedené se týká závazků občanskoprávních. Obchodněprávní úprava je jiná, přičemž jedním z nejpodstatnějších rozdílů je fakt, že celková promlčecí doba nesmí být delší než deset let od doby, kdy začala běžet poprvé.
