autor:
pracovnice muzea
Do křehkého světa porcelánových panenek nás přenese výstava Anny Šlesingerové ze Schwanstettenu. Rumburské muzeum tuto jedinečnou přehlídku 140 porcelánových panenek uspořádalo při příležitosti stého výročí svého založení, které oslaví v květnu. Výstavu by nebylo možné uskutečnit bez výrazné podpory sponzorů, kterým bude věnován samostatný příspěvek v některém z dalších vydání.
Doufáme, že panenky nejrůznějších velikostí zaujmou malé i velké návštěvníky. Upozorňujeme předem na zvýšené vstupné, pro nás velmi nemilou skutečnost, které vstoupilo v platnost v únoru tohoto roku.
Panenky patří mezi velmi oblíbené hračky. Provázejí člověka po staletí. Jejich vývoj souvisí s vývojem lidstva samotného. Děti si hrají od pravěku. Původním materiálem pro výrobu panenek byla hlína, kámen a kost. Různé figurky zobrazující kyprou ženu jako symbol plodnosti byly vyrobeny jako předměty rituální. Figurky z doby kamenné jsou značně typizované. Existují však teorie, že po skončení rituálu byla figurka předána dětem na hraní. Teorie vychází ze zkoumání rituálů primitivních kmenů. Typickým příkladem jsou loutky indiánského kmene Kačinů v Severní Americe. Jiným příkladem jsou panenky z Botswany, kdy šaman ženě předá panenku se jménem jako symbol plodnosti. Ta je pak po narození dítěte předána jako hračka.
Ve starověkém Egyptě se vyráběly dokonce tři typy rituálních figurek. Již před pěti tisíci lety vznikaly dvaceticentimetrové postavičky služebníků, které byly součástí hrobek vznešených Egypťanů. Tyto se jistě s dětmi nikdy nesetkaly. Druhým typem byly panenky v podobě vesla. Třetím pak velmi realistické figurky dívek. Mohly prý zastávat roli hraček, ovšem kultovní význam jistě převládl. O jejich skutečné roli panují většinou dohady.
V troskách chrámů Afrodité, Deméter ve starověkém Řecku byly nalezeny panenky s pohyblivýma ručkama a nožičkama. Bývaly součástí iniciačních obřadů děvčat, když odkazovala panna panně panenství. Podobné figurky mužské se nacházely v chrámech mužských božstev. Figurky se nalézaly také v základech budov, kde zastupovaly lidskou oběť. Ve starověkém Římě měla být panenka jako hračka mnohem běžnější.
Ve středověku sloužily panenky k zábavě a potěšení dospělých z bohatých vrstev. V okolí Norimberku bývala děvčátka při křtu ve 14. století obdarována panenkou zasvěcenou svaté Kateřině, aby tím bylo ochráněno panenství majitelky. V okolí města existovala řada řezbářů, kteří vyřezávali ze dřeva panenky s malovanýma očima a ústy. Postupně se začalo vylepšovat provedení. V 15. století se panenka stává hračkou. Vznikají také dokonalé figuríny s klouby, které slouží malířům místo modelů. Isabela Bavorská, manželka Karla IV., přivezla do Čech i novu módu. Francouzské modely byly u dvora předváděny nádherně oděnými 80centimetrovými panenkami - "modelkami". V 18. století se začali výrobci panenek sdružovat do cechů. Jakákoliv výroba mimo cech byla přísně zakázána. V tomto století vznikají také mechanické panenky s hodinovými strojky. Dřevěným panenkám jsou vsazovány skleněné oči, nosí paruky z pravých vlasů, na rukou jsou vyřezány i jednotlivé prsty. Začínají se vyrábět panenky z "papírmašé". Mokrá směs kartonu, pryskyřice, klihu a křídy se lisovala nebo tlačila do forem. Obličeje měly realističtější podobu. V Německu se hmota lila do forem vymazaných olejem a také zde se začaly vyrábět voskové hlavy panenek. Směs z vosku, terpentýnu, olivového oleje či vepřového sádla se barvila rumělkou. Původní hlavičky se modelovaly ručně, později se odlévaly. Panenky vypadají jako živé a mají modrá skleněná očka.
Jean Jacques Rousseau kritizoval panenky bohatých dětí. Ty měly stejné šaty jako jejich holčičky, patřil jim přepychový pokojíček a dnes nám poskytují cenný materiál pro studium tehdejšího životního stylu měšťanských vrstev. Po celou dobu vývoje vznikají také hračky v lidovém prostředí, mnohem skromnější. Dávaly však větší prostor pro rozvoj dětské fantazie.
Velký zlom ve vývoji panenky, která má formovat dívčí dušičku, nastává v 60. letech. Barbie, kterou uvedl na trh Mattel, dobývá svět dodnes. Pryč jsou miminka s velkou hlavičkou, baculatými tvářičkami a velkýma očima, jež měla formovat pozitivní sociální city starat se o děťátko. I dnešní baby-born svou technickou dokonalostí v důsledku potlačuje dětskou fantazii. Věříme však, že při pohledu na porcelánové panenky vystavené v našem muzeu zaplesá nejedno dívčí srdíčko.
Výstava potrvá od 3.3.2002 do 2.6.2002 a přístupná bude vždy od středy do neděle mezi devátou a patnáctou hodinou.
autor: pracovnice muzea
Do křehkého světa porcelánových panenek nás přenese výstava Anny Šlesingerové ze Schwanstettenu. Rumburské muzeum tuto jedinečnou přehlídku 140 porcelánových panenek uspořádalo při příležitosti stého výročí svého založení, které oslaví v květnu. Výstavu by nebylo možné uskutečnit bez výrazné podpory sponzorů, kterým bude věnován samostatný příspěvek v některém z dalších vydání.
Doufáme, že panenky nejrůznějších velikostí zaujmou malé i velké návštěvníky. Upozorňujeme předem na zvýšené vstupné, pro nás velmi nemilou skutečnost, které vstoupilo v platnost v únoru tohoto roku.
Panenky patří mezi velmi oblíbené hračky. Provázejí člověka po staletí. Jejich vývoj souvisí s vývojem lidstva samotného. Děti si hrají od pravěku. Původním materiálem pro výrobu panenek byla hlína, kámen a kost. Různé figurky zobrazující kyprou ženu jako symbol plodnosti byly vyrobeny jako předměty rituální. Figurky z doby kamenné jsou značně typizované. Existují však teorie, že po skončení rituálu byla figurka předána dětem na hraní. Teorie vychází ze zkoumání rituálů primitivních kmenů. Typickým příkladem jsou loutky indiánského kmene Kačinů v Severní Americe. Jiným příkladem jsou panenky z Botswany, kdy šaman ženě předá panenku se jménem jako symbol plodnosti. Ta je pak po narození dítěte předána jako hračka.
Ve starověkém Egyptě se vyráběly dokonce tři typy rituálních figurek. Již před pěti tisíci lety vznikaly dvaceticentimetrové postavičky služebníků, které byly součástí hrobek vznešených Egypťanů. Tyto se jistě s dětmi nikdy nesetkaly. Druhým typem byly panenky v podobě vesla. Třetím pak velmi realistické figurky dívek. Mohly prý zastávat roli hraček, ovšem kultovní význam jistě převládl. O jejich skutečné roli panují většinou dohady.
V troskách chrámů Afrodité, Deméter ve starověkém Řecku byly nalezeny panenky s pohyblivýma ručkama a nožičkama. Bývaly součástí iniciačních obřadů děvčat, když odkazovala panna panně panenství. Podobné figurky mužské se nacházely v chrámech mužských božstev. Figurky se nalézaly také v základech budov, kde zastupovaly lidskou oběť. Ve starověkém Římě měla být panenka jako hračka mnohem běžnější.
Ve středověku sloužily panenky k zábavě a potěšení dospělých z bohatých vrstev. V okolí Norimberku bývala děvčátka při křtu ve 14. století obdarována panenkou zasvěcenou svaté Kateřině, aby tím bylo ochráněno panenství majitelky. V okolí města existovala řada řezbářů, kteří vyřezávali ze dřeva panenky s malovanýma očima a ústy. Postupně se začalo vylepšovat provedení. V 15. století se panenka stává hračkou. Vznikají také dokonalé figuríny s klouby, které slouží malířům místo modelů. Isabela Bavorská, manželka Karla IV., přivezla do Čech i novu módu. Francouzské modely byly u dvora předváděny nádherně oděnými 80centimetrovými panenkami - "modelkami". V 18. století se začali výrobci panenek sdružovat do cechů. Jakákoliv výroba mimo cech byla přísně zakázána. V tomto století vznikají také mechanické panenky s hodinovými strojky. Dřevěným panenkám jsou vsazovány skleněné oči, nosí paruky z pravých vlasů, na rukou jsou vyřezány i jednotlivé prsty. Začínají se vyrábět panenky z "papírmašé". Mokrá směs kartonu, pryskyřice, klihu a křídy se lisovala nebo tlačila do forem. Obličeje měly realističtější podobu. V Německu se hmota lila do forem vymazaných olejem a také zde se začaly vyrábět voskové hlavy panenek. Směs z vosku, terpentýnu, olivového oleje či vepřového sádla se barvila rumělkou. Původní hlavičky se modelovaly ručně, později se odlévaly. Panenky vypadají jako živé a mají modrá skleněná očka.
Jean Jacques Rousseau kritizoval panenky bohatých dětí. Ty měly stejné šaty jako jejich holčičky, patřil jim přepychový pokojíček a dnes nám poskytují cenný materiál pro studium tehdejšího životního stylu měšťanských vrstev. Po celou dobu vývoje vznikají také hračky v lidovém prostředí, mnohem skromnější. Dávaly však větší prostor pro rozvoj dětské fantazie.
Velký zlom ve vývoji panenky, která má formovat dívčí dušičku, nastává v 60. letech. Barbie, kterou uvedl na trh Mattel, dobývá svět dodnes. Pryč jsou miminka s velkou hlavičkou, baculatými tvářičkami a velkýma očima, jež měla formovat pozitivní sociální city starat se o děťátko. I dnešní baby-born svou technickou dokonalostí v důsledku potlačuje dětskou fantazii. Věříme však, že při pohledu na porcelánové panenky vystavené v našem muzeu zaplesá nejedno dívčí srdíčko.
Výstava potrvá od 3.3.2002 do 2.6.2002 a přístupná bude vždy od středy do neděle mezi devátou a patnáctou hodinou.