autor:
Rostislav Koucký, Rumburk
Vzhledem k tomu, že příčinou jsou historické události, ke kterým došlo již před více než padesáti lety, některé z nich připomenu. V roce 1938 bylo tehdejší Československo pod nátlakem na základě "Mnichovského diktátu" přinuceno podstoupit hitlerovskému Německu pohraniční území o rozloze 41.689 km2 se 4,8 mil. obyvatel. Území, kde společně žili Němci i Češi. Obyvatelé německého původu přijali převážně "Říšskoněmecké státní občanství", ostatní byli ze svých domovů vyhnáni, často jen s tím, co stačili narychlo sbalit. Následovala okupace a protektorát. Po porážce fašistického Německa a jeho spojenců rozhodli zástupci vítězných mocností na tzv. postupimské konferenci mimo jiné o náhradě škod způsobených okupovaným zemím a o odsunu Němců a Maďarů z pohraničních území Polska a Československa. Ten byl v našem pohraničí uskutečněn do konce roku 1945 pod dohledem příslušníků spojeneckých armád (doprovod jednotlivých transportů a jejich převzetí na hranicích Německa a Rakouska), mimo antifašistů, kteří mohli zůstat.
Vzhledem k tomu, že první parlamentní volby v ČSR se konaly až v roce 1946, spravovala naši zem vláda složená z poměrného zastoupení všech tehdejších politických stran a svá zákonná rozhodnutí vydávala formou "dekretů", které podepisoval první prezident Dr. E. Beneš. Po volbách v r. 1946 byly přijaty parlamentem jako zák. č. 57/1946 Sb. Všechny vešly do dějin jako Benešovy dekrety. Obsahovaly mimo jiné rozhodnutí o potrestání zrádců a kolaborantů, konfiskaci majetku těch, kteří se provinili v době nesvobody, včetně osídlení pohraničí a přidělení půdy a hospodářských budov českým a slovenským občanům.
Část odsunutých Němců a Rakušanů (asi 6 % z celkového počtu) se nesmířila s výsledky války (včetně nastalých změn) a vytvořili ve svých zemích tzv. krajanská sdružení (Landsmanschafty), do jejichž čela se v mnohých případech postavili lidé s nacistickou minulostí (např. Dr. R. Longmann, bývalý předseda Německé národní strany v ČSR, která se podílela na rozbití republiky; Dr. H. Bäcker, nositel četných vyznamenání A. Hitlera; W. Köller, od r. 1930 příslušník SS a další). Jejich programem se stalo Stanovisko k sudetské otázce (20 bodů), zaujaté spolkovým shromážděním sudetského krajanského sdružení 7. května 1961. V tomto dokumentu odmítají rozhodnutí postupimské konference, odsun z ČSR nazývají "vyhnáním", za příčinu "Mnichova" označují neochotu Čechů dohodnout se s Hitlerem, ale skutečnost je patrná z dokumentů tehdejší doby. Henlein v r. 1938: "Musíme klást takové požadavky, aby je Češi nemohli splnit." Ve svém programu požadují právo na návrat do vlasti, zrušení Benešových dekretů, odškodnění či navrácení majetku. Oddělení pohraničí od ČSR v r. 1938 zdůvodňují tím, že se po léta marně domáhali práv na svou národní existenci. Ve skutečnosti měli všechna práva národnostní menšiny - 4.000 německých škol všech stupňů, vlastní kulturní zařízení, zastoupení v obecních a okresních zastupitelstvech.
Pokud jde o současnost, nutno říci, že aktivita krajanských sdružení stoupla po r. 1989, kdy řada vrcholných politiků projevila vstřícnost jejich požadavkům. Na Chebsku a Karlovarsku byla zaznamenána řada případů, kdy němečtí občané navštěvovali svá původní bydliště a prohlašovali, že se brzy vrátí, což mezi lidmi vyvolávalo nejistotu. Byla zaznamenána řada zcela oficiálních akcí na parlamentní úrovni:
- V r. 1990 O. Habsburk a B. Poselt požadovali v Evropském parlamentu rezoluci vyzývající českou vládu ke zrušení dekretů E. Beneše. Rovněž v Bundestágu byl předložen obdobný požadavek. Obdobnou rezolucí se zabýval v r. 2000 i rakouský parlament. Měl tím být podmíněn vstup ČR do EU.
- V letošním roce se v Rakousku objevil požadavek, aby obce na jihu Čech měly dvojjazyčné označení a právě probíhající podpisová akce proti provozu JE Temelín není ničím jiným, než zasahováním do vnitřních záležitostí suverénního státu.
- Nedávno se ve sdělovacích prostředcích objevily pořady o tom, jak státní úředníci naší republiky porušují v praxi Benešovy dekrety - např. se souhlasem Národní galerie a úředníků byly ze zámku Kytlice vyvezeny obrazy a další předměty za mnoho milionů korun.
- V celém pohraničí (Rumburk nevyjímaje) němečtí občané skupují nemovitosti i obytné domy prostřednictvím osob českého původu, kterým je prodávají města. Nedávno v TV: v okresech Cheb a K. Vary skupují zemědělskou půdu cizinci prostřednictvím společností založených českými občany. Láká je nejen nízká cena půdy, ale i levná česká pracovní síla.
- Obdobná situace je v celé naší ekonomice, kdy za likvidaci celých odvětví průmyslu (uhlí, ocel, strojírenství) stojí invaze zahraničních nadnárodních společností. Obětí tohoto sociálně nespravedlivého systému je mnohamilionová armáda pracujících, která jediná je schopna vytvářet hodnoty. Ovšem svou nízkou životní úrovní způsobenou tím, že jejich příjmy jsou hluboko pod průměrnými platy, je vytěsňována na okraj společnosti. Ani perspektiva vstupu do EU není příliš optimistická.
