autor: rd
Často slýcháme od starších lidí, že dříve bývaly zimy jiné než v uplynulých letech a vzpomínají na krásné bílé Vánoce. Ty současné se po letech opět vydařily (ostatně, kdo z nás pamatuje podobné). Před sto lety však byly Vánoce i následující dny v novém roce 1902 zcela opačné. Rumburské noviny 1.1.1902 píší:
"Poslední Vánoce byly v příkrém protikladu k oné poezii, která propůjčuje těmto svátkům neopakovatelnou náladu, zcela zmařeny. Příroda jim vzala všechno vnější kouzlo - místo toužebně očekávané zimní krajiny přinesla zasmušilé počasí, které bylo na újmu radostné sváteční náladě. Byly to zelené Vánoce bez ledu a sněhu, zato ale o to více s deštěm a vlahým jarním vzduchem, připomínajícím spíše Velikonoce. Oba sváteční dny poskytovaly stejný obraz: chodci s otevřenými deštníky a jen nejnutnější omezený provoz na silnicích. Nejvhodnějším vánočním dárkem byly právě deštníky a galoše, jejichž praktický význam si mohl ten, kdo se stal jejich šťastným majitelem, dokonale vyzkoušet."
Po svátcích se zdálo, že se v závěru týdne počasí umoudří. Začalo mrznout a vydatně sněžit. V neděli se však přihnal silný vítr, který měl za následek, že Silvestr a Nový rok 1902, jenž připadl tehdy na středu, byly opět na blátě. Navzdory špatnému počasí zatroubili muzikanti na Silvestra o půlnoci na rumburském náměstí, pod vedením kapelníka pana Johanna Fritsche, píseň "Děkujeme nyní všichni bohu".
Jistě si všichni dobře vzpomínáme, kolikrát nás v posledních letech při oslavách Silvestra vylekal nepříjemný zvuk hasičské sirény a následný požár. Nejinak tomu bylo o silvestrovské noci před sto lety. Rumburské noviny píší:
"Kolem 23. hodiny na Silvestra oznámily sirény požár, který z dosud neznámých příčin vypukl ve stodole na Krásnolipské ulici (pod evangelickým kostelem) a jenž záhy zachvátil i vedle stojící dřevěný obytný dům patřící panu Johannu Püschelovi. Dům padl celý za obět plamenům. Díky obětavému zásahu hasičského sboru z Rumburku, Frankensteinu (dnešní Podhájí), Aloisova a Horního Jindřichova se oheň nerozšířil na další obytné domy v sousedství. Jak se proslýchá, byl oheň založen zlomyslnou rukou."
Dále se můžeme dočíst:
"Nemilá nehoda postihla učitele měšťanské školy pana Schlesingera. Když kráčel večer z Dýmníku domů, uklouzl na cestě a spadl tak nešťastně, že utrpěl zlomeninu nohy. Než se dostavila na místo nehody pomoc, musel pan Schlesinger ležet téměř hodinu na cestě. Zlomenina nebyla naštěstí vážná. Byla to opravdu nešťastná náhoda nebo pan Schlesinger trošku přebral?"
Zajímavé je i čtení v inzertní stránce lednových Rumburských novin roku 1902.
Na neděli 5. ledna zvou členové "Horského spolku pro nejsevernější Čechy" k zimnímu výletu na Vlčí horu.
Na druhý svátek vánoční byla v Žitavské ulici (dnešní SNP) ztracena stříbrná tabatěrka na doutníky. Poctivý nálezce obdrží za navrácení odměnu.
Pfeiferovo knihkupectví na náměstí nabízí kalendáře pro rok 1902 - bohatý výběr všech druhů.
Obchod pana Theodora Fuchse v Rumburku prodává pravé ruské galoše vyrobené v továrnách v Petrohradě a v Rize se značkou ruského orla.
Pěknými inzeráty zvou hospody v Rumburku a okolí na neděli 5. ledna na vepřové hody. Dopoledne nabízejí čerstvý ovar, odpoledne pak různé uzenky, jelita a pečeni.
Statistika uvádí, že v Rumburku bylo v předešlém roce uzavřeno 117 manželství, narodilo se 294 dětí - 137 chlapců a 157 děvčat, z toho 31 nemanželských. Zemřelo 265 obyvatel - 148 dospělých a 117 dětí!
