
autor:
Ing. Renata Paslavská, Loreta Rumburk o.p.s.
Nedávno jsem ztratila blízkého člověka a uvědomila jsem si, jak lidé často ocení toho druhého, až když jim odejde do nenávratna. V této, pro mě smutné době, jsem však ve své blízkosti měla bezvadné přátele, kteří mi hodně pomohli. Díky nim jsem se na život začala dívat s nadějí, že bude zase lépe. Také mi dělaly radost mé 4 kamarádky, které mi oznámily, že jsou těhotné a já tu radost prožívala s nimi, vždyť narození dítěte je také nadějí do budoucna.
Když tu najednou mě zastihly špatné události i v práci. Zloděj si zařádil v Loretě a bezohledně ukradl to, o co zde řadu let pečují milí lidé z katolické církve. Bylo mi zle, ale přesto o to více bychom měli udělat všechno proto, aby se tento historický skvost opravil a abychom ukázali těm zlým, že se nevzdáváme. Jenže Loretu postihla další ztráta. Navždy odešel p. Pauer, zakladatel Nadace Loreta a člověk, který od začátku usiloval o záchranu Lorety. A já jsem si vzpomněla, když se dívám na obraz na kostele sv. Vavřince, který se restauruje, jak si pan Pauer přál, aby tento obraz byl opět krásný.
Nebojte se, pane Pauere, na Vaše sny a přání nezapomeneme a s nadějí a vírou je uvedeme v život.