autor:
Koucký R., Rumburk
| Motto: |
Národ - historicky vzniklé společenství lidí žijících na společném území, se společnými dějinami, kulturou, jazykem a tradicemi. |
To nevylučuje, aby různé národy žily ve společném státě, či na základě rovnosti a vzájemného respektování spolupracovaly. Povyšování jednoho národa nad jiné, omezování jejich práv a svobod či označování jiných za méněcenné můžeme chápat jako projev nacionalismu, který byl v minulosti ideovým základem fašismu. Spolu s jinými příčinami hrál rozhodující úlohu v tragických událostech v letech 1938 - 1945. Většinou se v této souvislosti hovoří o předválečném Německu, méně je však známé to, že s různým stupněm vlivu je s ním spojeno dalších 24 zemí světa (např. Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Španělsko, Rumunsko, Chorvatsko atd.), ale i další země jižní Ameriky (zde se také ukrývali bývalý nacističtí pohlaváři po roce 1945). Pokud jde o příčiny ovládnutí těchto zemí fašistickým režimem, pak ideologie nebyla tou hlavní. Součástí fašistické ideologie bylo zpochybňování práva na existenci některých národů. V archivech bychom našli řadu výroků týkajících se slovanských národů: A. Hitler (1932): "... mým prvním krokem bude rychlým úderem vytvořit území se 70 - 100 miliony Němců na území Rakouska, Československa a Polska. Toto území osídlíme německými sedláky, Čechy přemístím na Sibiř, nebo do volžských oblastí, kde jim vyčlením rezervace." Nebo výrok K. H. Franka (1941): "... národy sídlící v tomto prostoru žijí v německém životním prostoru a Čech tu nemá co pohledávat." Některé skutečné události znají jen pamětníci: v roce 1944 byla vystěhována řada obcí v Brdech a na Vyškovsku za účelem rozšíření výcvikových prostorů. Na Benešovsku došlo k vystěhování 65 obcí (asi 26 tis. obyvatel). Byl jim zabaven majetek, zůstala pouze malá část obyvatel, kteří pracovali do konce války jako robotníci na statcích, které byly přiděleny příslušníkům SS. Dne 10.6.1942 byla vypálena obec Lidice na Kladensku - muži byli zastřeleni, ostatní odesláni do koncentračních táborů, řada obětí byla zavlečena do Německa na "převýchovu" (část z nich se podařilo po válce vypátrat). Obdobný osud postihl i obec Ležáky.
Veškerý život v "protektorátu" byl charakteristický tím, že obyvatelstvu byla odejmuta veškerá občanská a demokratická práva. Vše bylo řízeno zákazy a nařízeními, za jejichž porušení hrozil trest smrti nebo vězení. Byla zakázána činnost politických stran a spolků, zábav s tancem, používání státních symbolů, vydávání většiny českých knih. Byl také zaveden přídělový systém na potraviny a další věci. Za těchto podmínek se postupně formuje "odboj" a zde je nutno připomenout, že dřívější příslušnost k různým politickým stranám nehrála žádnou roli. Společně pracovali socialisté, demokraté a komunisté. Vzniká řada ilegálních organizací zabývajících se zpravodajskou činnost. Organizují sabotážní akce na železnicích, ve válečné výrobě, materiálně pomáhají rodinám, které byly stiženy perzekucí, vydávají letáky a noviny, organizují odchod lidí do zahraničí a do partyzánských skupin v Čechách a na Moravě. Do Polska již v r. 1939 odcházely skupiny vojáků, které se účastnily bojů v polské armádě (po její porážce odcházely na východ a do Francie). V Anglii postupně vznikly 3 stíhací a 1 bombardovací peruť, na východě se postupně formuje Československý prapor a v Jugoslávii vzniká Československá brigáda J. Žižky. Činnost partyzánských skupin v Čechách, na Moravě a Slovensku vrcholí v r. 1944 Slovenských národním povstáním.
Zmařených 50 milionů životů - na frontách i civilních obyvatel - nevyčíslitelné materiální škody - strádání dalších milionů lidí, to je bilance druhé světové války. Ani tyto otřesné skutečnosti však nevedou ke skoncování s válkami a násilím ve světě. Porážka společného nepřítele však nezabezpečila přání převážné většiny obyvatel Země. Historie ukazuje, že ještě "nestačila uschnout krev obětí války" a již dochází zprávy o nových "malých válkách" za rozdělení již rozděleného světa a jeho bohatství, a to především. Svět je vystaven i dalším nebezpečím. Ještě dnes máme v živé paměti zprávu o zmařených životech několika tisíc občanů USA. Jsem zajedno s těmi, kteří tento barbarský čin odsuzují. Souhlasím s tím, že viníci musí být potrestání podle platných zákonů.
Je známo, že toto není jediný případ, kdy ve světě umírají nevinní lidé, například v důsledku benevolentního přístupu vlád k držení zbraní, činnosti organizovaného zločinu a drogových mafií a mnoha dalších příčin, se kterými si vlády mnoha zemí neumí poradit. Věřme však, že vojenská akce dobře vyzbrojené armády může vést k dopadení hlavního organizátora terorismu na území Afganistanu. Je pravděpodobné, že občané tohoto svrchovaného státu budou své území bránit, i když nesrovnatelně hůře vyzbrojeni. Budou oběti na životech, možná jich padnou tisíce na obou stranách a jsem toho názoru, že život člověka má na celém světě stejnou cenu - je nenahraditelný. Navíc jsem přesvědčen, že mezinárodní terorismus jako jev 20. a 21. století nebude odstraněn, pokud nebudou odstraněny jeho hlavní příčiny. Svět není jen bohatá Amerika a Evropa, kde lidé žijí v "relativním" blahobytu, ale existuje i svět nenasycených a hladových a že právě v těchto sociálních podmínkách (mimo náboženské důvody) může být i živná půda pro terorismus. Pokud bohaté země nepomohou tyto příčiny odstranit (třeba na úkor nesmyslného zbrojení a pochybných projektů "hvězdných válek"), bude svět i nadále v nebezpečí a s ním i my všichni!
(redakčně upraveno)
