autor:
Koucký R., Rumburk
Mnoho našich občanů, především těch dříve narozených, má dojem, že veškerý život ovládají desítky rozhlasových stanic, internet, počítače a televize s desítkami nesmyslných reklam a moderátorů všeho zaměření. Pod vlivem propagace cizího způsobu života a evropanství zaniká skutečnost, že jsme také slovanským národem. Mladší generace je vychovávána spíše v duchu "světoobčanském" - vlast je všude, kde se člověk cítí dobře, třeba i v nějakém "Evroregionu". V tomto duchu došlo po roce 1989 i ke změně ve výkladu našich národních dějin. V záplavě erotických a bulvárních časopisů nemá potřebný vliv ani tisk, zvláště za podmínek, kdy většina deníků a regionálních novin má zahraničního majitele, což je také světový unikát.
Národní vědomí (hrdost), kultura a historická paměť jsou základní hodnoty každého národa a ten, který by je ztratil, klesl by na dav sobeckých konzumentů a snadno manipulovatelných jednotlivců. Události, které vyvrcholily v září 1938 a končily národní katastrofou v březnu 1939, by měly být varováním.
Je známo, že po skočení 1. světové války se rozpadá Rakousko-Uhersko a v Evropě vznikají samostatné národní státy, mezi nimi i Československo. Po celou dobu jeho existence jej provází nejen sociální otřesy, ale i odstředivé tendence na bázi nacionalismu, kterým tehdejší státní moc ani politická reprezentace nedokázaly účinně čelit. Nutno ovšem vzít v úvahu, že tři sta let vlády Habsburků (na Slovensku Maďaři) se nutně projevilo při formování republiky. Například již v r. 1919 se v parlamentu objevily požadavky některých poslanců na vytvoření autonomie v severním pohraničí či vytvoření "Deutsche Böhmen" a připojení k Rakousku. Silně působily některé zahraniční události. V roce 1922 zvítězil fašistický režim v Itálii a v roce 1933 v sousedním Německu. Prvky "nacionalismu" se objevily v Maďarsku a na Slovensku, ale také i v samotných Čechách. Již v roce 1919 je zde založena Nacionálně socialistická strana, v roce 1934 přejmenovaná na Sudetoněmeckou stranu pod vedením K. Henleina. V parlamentních volbách v r. 1935 získává tato strana 40 křesel. Tak v důsledku nacionální propagandy, zejména mezi německým obyvatelstvem a Čechy žijícími v pohraničí, vzniká napětí. Když pak Hitler 13.3.1938 obsadil Rakousko, situace v pohraničí se přiostřuje. V březnu 1938 proběhlo jednání mezi Hitlerem a Henleinem a 24.4. vyhlásil Henlein v Karlových Varech svůj osmibodový seznam požadavků vůči ČSR. Mezi jinými uznání německé menšiny za právnickou osobu, ohraničené německé území a plnou samosprávu tohoto území německými veřejnými a státními zaměstnanci.
V pohraničí se situace dále zhoršuje. Němečtí obyvatelé zde zakládají ozbrojené skupiny (cvičí na území Německa), přepadají pošty a četnické stanice a dochází ke střetu s vojáky. Např. v květnových dnech 1938 ztratil jediný prapor Stráže obrany státu 104 mužů. Vláda vyhlašuje částečnou mobilizaci armády. Současně vypukají demonstrace na Slovensku, kde "Hlinkova" strana požaduje autonomii Slovenska. Probíhá pak řada jednání mezi vládou a Henleinem, ten ale povzbuzen postojem západních mocností své požadavky stupňuje, když Francie a Anglie doporučuje Československu, aby se sami dohodli s Hitlerem. Až do počátku září pak probíhá řada jednání (zástupců záp. zemí s Hitlerem a vlády s Henleinem). Vláda je nucena ustoupit a přijmout karlovarský 8 bodový program. Henlein povzbuzen tímto ústupkem vlády zorganizoval v pohraničí pokus o protistátní puč. Došlo k obsazení Aše a dalších míst a vláda je nucena (po souhlasu záp. mocností) vyhlásit všeobecnou mobilizaci armády, která obsazuje pohraničí. Na osudu pohraničí však již nezměnilo nic ani ustavení nové vlády, ani vystoupení zást. SSSR ve Společnosti národů na obranu Československa.
Dne 29.9.1938 se v Mnichově schází Hitler, Mussolini, Chamberlain a Daladier (zástupci ČSR nebyli pozváni). Zde je rozhodnuto, že musíme odstoupit pohraničí Německu. Dnem 1.10.1938 začíná obsazování pohraničních území. J. Tiso pak jedná v Berlíně s Hitlerem, načež dochází k odtržení Slovenska a ustavení slovenské vlády.
Nutno připomenout, že naše republika měla spojenecké smlouvy s Francií, Velkou Británií a Sovětským svazem o vzájemné pomoci. (Se SSSR byla ovšem vázána doložkou o vojenské pomoci pouze za účasti Francie a Velké Británie. Ty to však ani neměly v úmyslu)
Důsledky ztráty pohraničí byly pro republiku katastrofální. Byla ztracena pohraniční opevnění, uhelné oblasti a hutní základna (sev. Čechy a Morava), celá polovina textilního průmyslu, byly zpřetrhány dopravní a telekomunikační spoje. Území republiky se zmenšilo téměř o 50.000 km2, prchnout muselo na 150.000 obyvatel. Šance na budoucí obranu republiky se staly minimálními a zrazeni spojenci v březnu 1939 jsme ztratili svoji národní svobodu a samostatnost na celých 6 let. Svět je na pokraji nejhrůznější události v dějinách - druhé světové války. Francie je poražena, následuje Polsko a Balkán. Před 60 lety, 21. června 1941, začala druhá, rozhodující etapa války útokem na Sovětský svaz.
Dnes můžeme jen s úctou vzpomenout na tisíce Čechoslováků, kteří padli na bojištích 2. světové války či v ozbrojeném národně osvobozeneckém boji. Poznámka na závěr: Ztráty mimo civilní obyvatelstvo: SSSR 20 mil., Německo 13,6 mil., Polsko 6 mil., USA 300.000, Velká Británie 370.000 a ČSR 360.000 padlých a zmrzačených.
