autor:
Veronika Opluštilová
Je konec prázdnin, chodby škol se brzy opět zaplní. Ale nejen školákům začnou v září povinnosti. Studium nových materiálů čeká i členy Rumburského komorního orchestru, kteří na rozdíl od některých školáků studují dobrovolně a rádi.
O Rumburském komorním orchestru jsem se dozvěděla od svých spolužáků na teplické konzervatoři, kde studuji pátým rokem hru na housle. K účinkování s orchestrem pak nebylo daleko. Poprvé jsem se členy RKO hrála vánoční program v roce 1999 a od té doby již hraji v Rumburku pravidelně. Měla jsem možnost zde hrát nejen jako orchestrální hráč, ale i sólově, což se mi jinak nepodaří příliš často. S Rumburským komorním orchestrem hraji ráda, protože se tu setkávám s jiným způsobem vnímání hudby než na konzervatoři. Někteří členové orchestru ani nestudovali konzervatoř, ale mají hudbu rádi a jsou ochotni jí věnovat svůj volný čas. Nevyžaduje se tu profesionální hra na nástroj, jde o "hraní pro radost". A výběr repertoáru se samozřejmě přizpůsobuje tomuto faktu. Skladby jsou vybírány tak, aby nebyly pro nikoho z orchestru příliš těžké a zároveň zaujaly posluchače. V tomto směru se mi zdá zajímavá myšlenka využít různých výročí skladatelů, protože posluchači na koncertech jsou pak obohaceni nejen o zážitek z poslechu hudby, ale i o informace, jež mohou načerpat z podrobného průvodního slova.
Sympatické je i obsazení Rumburského komorního orchestru, v němž se setkává již několik generací hráčů. Velmi milým překvapením pro mě bylo také vystoupení nejlepších žáků Základní umělecké školy, již se s doprovodem RKO představili jako sólisté. Věřím, že pro ně to byla obrovská zkušenost, povzbuzení i motivace do budoucna.
A proto přeji do nové sezóny členům Rumburského komorního orchestru stejný elán a chuť, s jakou jsem je viděla hrát dosud. Všem jim přeji, aby vydržela ta příjemná atmosféra a radost, kterou rozdávají posluchačům na koncertech a která je asi hlavním důvodem, proč vůbec stojí za to hrát v Rumburském komorním orchestru.
