autor:
Koucký R., Rumburk
V posledním čísle RN jsme si se zájmem přečetli rozhovor s poslancem Tomášem Kladívkem o budoucnosti naší armády. Z vlastní zkušenosti vím, že pro část mladých lidí nebyla vojenská služba nikdy atraktivní vzhledem k řadě omezení v osobním životě a především k nutnosti bez výhrad se podřizovat vojenské kázni. Na rozdíl od autora si nemyslím, že by šikana byla specifikou armády. Řekl bych, že tato negativní vlastnost některých vojáků byla souhrnem povahových vlastností a špatné výchovy v rodinách, na školách, učilištích. Růst projevů agresivity mládeže, jak se s ním setkáváme denně v našich městech, je důkazem toho, že nejde zdaleka o dospělé jedince, ale objevuje se to již na základních školách. Do jaké míry tomu napomáhá "televizorová kultura" se lze jen dohadovat.
Plně souhlasím s tím, že technický pokrok, který se promítá ve složitosti systémů používaných v armádě, vyžaduje odbornou přípravu a především dlouhodobou praxi při jejich používání. U některých druhů vojsk jsou vojáci připraveni až koncem vojenské základní služby. To vše hovoří pro to, aby armáda byla z části či plně profesionální.
Nutno připomenout, že armáda je stále na předním místě v politice vlád všech států. Případná válka, pro kterou je armáda vlastně připravována, byla však nástrojem, či pokračováním politiky jinými násilnými prostředky. Myšlenka profesionální armády není nová a pokud je mi známo, žádná politická strana ji ani neodmítla, ani ji neměla ve svém volebním programu. Osobně si myslím, že máme v naší zemi k řešení mnohem závažnější otázky, ale budiž, je to právo politiků řešit právě nyní, rok před volbami, možnost zrušení vojenské základní služby, což by mezi mladými voliči bylo nanejvýš populární. K tomu nutno dodat, že soumrak vojenské základní služby ani v případě profesionální armády není tak jednoznačný.
- V armádě existují profese, kde by profesionál byl zbytečný a příliš drahý. Vezměme například: zdravotní služba, nosiči raněných, strážní služba, zásobování, údržba a mnoho dalších vojenských profesí.
- Každá armáda, má-li splnit své poslání, musí mít několikanásobné množství vojáků v záloze, vycvičených právě tak dobře, jako jsou profesionálové, kteří by v boji nahradili padlé a raněné. S tím nutno v praxi počítat! Kdo a jak je vycvičí?
Možné jsou i další varianty. Pro zabezpečení nutné obrany naší republiky, vzhledem k tomu, že ve svém sousedství nemáme v současné době potencionálního nepřítele, by stačila malá armáda s kvalitními zálohami. Vzhledem k našemu členství v NATO jde ale zřejmě o něco jiného! Původní ustanovení smlouvy mezi členskými zeměmi NATO předpokládalo podle čl. 5 použití vojenské síly pouze v případě ohrožení některé členské země v rámci jejich hranic. V roce 1999 však došlo ke změně, podle které může aliance vést vojenské akce i mimo hranice členských států NATO (kdekoliv), jestliže dojde k závěru, že jsou ohroženy její zájmy. Podle Charty OSN však o takovém nasazení vojsk může rozhodnout pouze Rada bezpečnosti OSN. Uvedený dokument hovoří však pouze o primární nikoli o výlučné kompetenci RB OSN. Tedy, pokud by naše armáda měla profesionální jednotky, zjednodušilo by to jejich případné nasazení kdekoliv ve světě, protože by podléhaly velení NATO a nebylo by třeba souhlasu svrchovaného státu. Za čí zájmy by naši vojáci riskovali své životy?
V článku je uveden názor, že vojenská služba nic nepřináší. Mé vlastní poznatky jsou takové, že bývalí vojáci na dobu své služby v armádě rádi vzpomínají. Zejména oceňují (ne všichni), že se naučili překonávat těžkosti, spoléhat sami na sebe, respektovat mínění kolektivu a v řadě případů využívali získané znalosti v civilním povolání.
