Co ještě nevíme o Evropské unii

Publikováno: 10.5.2001 Autor: red
autor: vybrala SV. Je Evropská unie v současnosti připravena se jako celek vojensky bránit, případně podnikat vojenské operace na území třetích zemí? Je nutno si uvědomit, že větší část členů EU je zároveň členy NATO. Smlouva o EU však respektuje závazky plynoucí pro členské státy z příslušnosti k Severoatlantické alianci. Pokud jde o vojenské akce na cizích územích, předpokládá se, že k tomu směřuje právě Společná zahraniční a bezpečnostní politika. Diskutuje se o posílení evropského pilíře NATO, to znamená, že by EU byla schopna zajišťovat některé záležitosti NATO vlastními silami. Jde např. o humanitární a záchranné akce, mírové mise nebo řešení krizových situací. Takovou platformou by se měla stát právě Evropská bezpečnostní a obranná identita (ESDI), která se postupně stává jakousi evropskou částí NATO. Amsterodamská smlouva prohlašuje ZEU za nedílnou součást vývoje Unie a výslovně hovoří o možnosti začlenění ZEU do Unie. Na základě smlouvy je ZEU považována za nástroj sloužící Unii v případě nutnosti použít vojenskou sílu. Evropská rada může také požádat ZEU o vypracování a provedení akcí, které mají dopad na obranu EU. ZEU by však měla do konce roku 2002 formálně ukončit svoji činnost a její úlohy převezme ESDI. Přistupuje Evropská unie v obchodní politice stejně ke všem nečlenským zemím? Vztahy k některým evropským státům jsou nadstandardní. Unie uzavřela dohodu s Evropským sdružením volného obchodu (ESVO), jehož členy jsou Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko, o vytvoření tzv. Evropského hospodářského prostoru (EHP) - Švýcarsko však v referendu odmítlo do EHP vstoupit. EHP rozšiřuje čtyři základní parametry trhu Unie (volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu) i na státy ESVO. Vůči ostatním státům vykonává Unie společnou obchodní politiku, např. pokud jde o celní tarify, společná exportní a importní pravidla, společná antidumpingová opatření, opatření namířená proti černému obchodu, kotační politiku, embarga a obchodní sankce. To všechno má za cíl chránit ekonomiku Unie před obchodními hrozbami z nečlenských zemí. Díky svým některým celním ochranářským opatřením se ovšem Unie občas dostává až do obchodních válek s významnými partnery, jako jsou např. USA.