autor:
M. Havlíček, Rumburk
V rozmezí jednoho týdne byl ve dvojím regionálním tisku zveřejněn článek téměř stejného znění - o stavu druhové a věkové skladby porostů (za posledních 200 let) v lesích Národního parku České Švýcarsko. Pokud se nemýlím, předcházela těmto článkům někde přednáška, které se zřejmě povinně zúčastnili žáci lesnické školy ze Šluknova. Když se zde přihlásila jedna žákyně s dotazem, proč se má tak radikálně měnit složení lesa a není-li to škoda, byla údajně umlčena takovým tónem, že další žáci již neměli na další otázky odvahu. Pokud tedy není vše jasné ani žákům odborné lesnické školy, jak má být vše zřejmé laické veřejnosti?
Žiji zde téměř padesát let a pamatuji ještě lesy plné hub a doby, kdy se i těžba dřeva děla nějak šetrněji, svoz dřeva byl prováděn více koňmi a nezůstávaly žádné zbytky po těžbě, protože klestí bylo ve větší míře páleno. Najednou přišla doba kácení bříz a s tím i doba konce růstu křemenáče březového. Kdyby bříza nebyla ruským národním stromem, myslel bych si, že nařízení přišlo z Ruska. Bylo mi ale vysvětleno (pokud si dobře pamatuji), že bříza je plevelný strom, který drží zbytečně vláhu, nebo vláhu ubírá okolním stromům, ale stejně jsem té souvislosti nerozuměl, proč právě bříza se stala nežádoucí. To trvá zřejmě dosud a bříza je v průklestu na prvním místě. Kupodivu právě o bříze není v článku ani zmínky, jako by před dvěma sty lety ani neexistovala! Zřejmě u ní došlo k výraznému snížení stavu a přitom je to skromný strom podobný borovici - dokáže se uchytit i na výčnělku skály, tedy právě vhodný do zdejší skalnaté oblasti ČŠ. Uplynulo pár desítek let a nežádoucím stromem se mimo jiných stává "přemnožený smrk", kterého je prý téměř šestkrát více, než bylo v lesích původních. Nebýt toho, že jsem si právě nedávno přečetl u bývalé obce Tomášov na tabuli o historii zmínku i o tom, že zde dříve převládaly lesy smíšené, ani bych nevěřil, že zde vždy neměl nadvládu smrk. Vysvětloval jsem si to tím, že se zde možná kdysi pálily milíře a smrku tím ubývalo tak jako na místech, kde byly sklárny. Ale zřejmě nejvíc ubýval smrk těžbou k jiným účelům. V článku se také říká, že těžba dřeva není v národním parku na prvním místě. Tomu lze stěží věřit, protože přerostlá dřevina se vytěžit musí (a tou je čistě náhodou právě smrk), i když lze připustit, že těžit v oblastech, kde jsou rozsáhlé lesy ve vzdálených skalních oblastech a mnohdy těžko přístupných, je méně výnosné. Cena dřeva ale vzrostla a i dnes se vyváží surové dřevo namísto již hotových výrobků a stát na tom není právě dnes tak dobře, aby se vývozu dřeva zříkal. Nikdy jsem nevěřil těm, kdož tvrdili, že vývoz dřeva je pro stát nepodstatný. Nejsou právě dnes vyvíjeny jakési tlaky a právě masivní těžba smrkového dřeva by mohla přinést do státní kasy tolik potřebné finance? Nejde-li skutečně o těžbu, pak svým laickým pohledem stejně nechápu, proč se snažit vracet zpět borovici namísto příbuzné vejmutovky, když se jí tu daří. Je v nemilosti jen proto, že sem byla dovezena, nebo je tak nutné její vinou zaniklé zmíněné "bylinné patro"? Co by za to v Krkonošském národním parku dali, kdyby se v Krkonoších nadále dařilo smrku a možná i té vejmutovce! Tady došel problém s jehličnany tak daleko, že se vážně uvažuje o zalesňování listnáči. Dovede si někdo představit listnaté Krkonoše? U nás kupodivu je najednou problém opačný. Možná jen proto, že někdo oprášil někde staré listiny, anebo je nutné vykázat nějakou činnost. Myslím, že vývoj, někdy i zdánlivě nežádoucí, nás provází ve všem a nelze najednou chtít dělat podstatné změny po dvou staletích, když k tomu nebylo dobré vůle mnohem dříve! Cožpak "ochránci přírody" 200 let spali? A dnes, kdyby to bylo možné, by se nejraději vraceli k plavuním a kapradím, kdy by se nemuselo nic těžit a vysazovat, zkrátka o nic se nestarat a příroda sama (jako dnešní trh) by si poradila... Asi je to zvyk, ale smrk sem patří, ať se to ochráncům přírody líbí, či nikoliv. Nebylo by jednodušší snížit stavy zvěře, která v lesích dělá škodu, než pracně a nákladně obalovat mladé listnáče a zůstat při starém oplocování? (Kolik mladých listnáčů se "zadusí" v těch těsných umělých obalech si netroufnu odhadnout.) Pokud by se zde postupovalo do důsledku dle oznámeného scénáře, pak kupříkladu vykácením smrků u Tanečnice a odstraněním těch několika kaštanů, které sem také zřejmě nepatří, by ztratila rozhledna naprosto smysl, protože výhled do širokého okolí by byl možný i bez výstupu na rozhlednu.
Pokud se mi dostane otištění těchto řádků, předpokládám i "patřičnou odezvu" z míst ochránců lesa, která asi nebude lichotivá, neboť jsem si coby laik dovolil zapochybovat o něčem, co je k rozhodování vyhrazeno jen úzkému okruhu k tomu školených odborníků. Prosil bych jenom o jedno. Ať mi je odpovězeno srozumitelnou formou, aby tomu problému porozuměl každý prostý občan, co by ten "velký třesk", návrat o 200 let zpět, měl přinést lidstvu i přírodě. Z toho krátkého článku to totiž tak docela zřejmé není, nehledě již k tomu, že v úvodu předeslaná věková skladba porostů nebyla vůbec doložena.
Závěrem bych rád využil této příležitosti a zeptal se na jinou skutečnost, se kterou jsem se setkal v závěru loňského podzimu. Coby houbař jsem málem za mlžného dne zabloudil v místech poblíž Mikulášovic, kde se říká "Na zlodějské stezce". Jsou zde lesy sousedící s německou hranicí. Na jednom místě mě zde překvapila poměrně velká rozloha zorané půdy mezi vzrostlými smrky! Že tím pádem je zde po houbách, nemusím zdůrazňovat, spíše by mě zajímalo, proč se tak děje a jaký to má smysl? Jak je známo, kořeny smrku nejsou nijak hluboké, spíše povrchové, takže nechápu účel "orby", pokud se to dá orbou nazvat. Že by to mělo smrkům prospívat, se mi zdá pochybné, spíše bych čekal účinek opačný - jejich záhubu. Ať je tomu jakkoliv, je to pro mne něco zcela nového; pamatuji z dětství panský les (hrabat Kinských na Chlumecku), ale toto jsem nikdy nezaznamenal, čili i v sedmdesáti letech se stále musí člověk divit něčemu novému... Přál bych si, pokud by mi bylo i tohle srozumitelně vysvětleno, jistě tahle skutečnost nepřekvapila jenom mě. A pokud bych byl jediný, rád se nechám poučit...
