autor:
SV.
Původně jsem přemýšlela o článku s názvem "Člověče, nezlob se!", ale to bylo ještě před samotným roznášením sčítacích tiskopisů, kdy byla mediální kampaň velice vyhrocena a lidé již předem rozčíleni, cože to po nich všechno budou chtít. Bohužel, nebo spíše bohudík, se mi z časových důvodů nepodařilo článek v tomto duchu napsat, a tak teď píši jiný a z naprosto opačného konce. Na úvod musím poznamenat, že i já jsem byla sčítacím komisařem (čímž neporušuji žádnou dohodu o mlčenlivosti, neboť tato informace byla veřejně přístupná na úřední desce). S obavami nad reakcí občanů, jejichž náladu jitřily nepříznivé zprávy šířené médii, jsem kráčela k prvním obydlím v obvodu, který mi byl přidělen.
Nepříjemné vystoupení, nebo chcete-li drama, se nekonalo. Lidé byli v naprosté většině případů vstřícní a samotné sčítání vzali jako svou povinnost a musím říci, že opravdu vážně. Samozřejmě, že i v našem městě se možná (tuto informaci nevím) objevilo několik Eskymáků, kteří byli povoláním kosmonauti nebo podali jiné nepříliš validní informace, ale tak to zkrátka je. Zajímavým poznatkem bylo konstatování většiny občanů při vybírání vyplněných tiskopisů, že "to vlastně nebylo ani tak složité, jak říkali v televizi", což mě potěšilo, protože z toho pramení, že i v dnešní době vlády médií si lidé tvoří svůj názor.
Na závěr chci vyslovit poděkování všem těm, kteří se sčítání zhostili s rozmyslem a tím usnadnili práci nám, sčítacím komisařům, kteří jsme někdy (možná také díky některým zmateným pokynům Českého statistického úřadu) nevěděli, kde nám hlava stojí. Za mou osobu děkuji zejména obyvatelům Domu s pečovatelskou službou za jejich určitými handicapy ztížený, nicméně velice vstřícný přístup a ochotu.
