autor:
Jarka Lukášková, pacientka z Nového Boru
Patří vám všem velký obdiv, úcta a dík. Není lehké přizpůsobit se práci v prostředí, které je již na první pohled zaostalé, zchátralé a staré. A přece se i v dnešní době najde takovéto nemocniční prostředí, ve kterém pracuje skvělý tým lékařů a sester a ve kterém jsem se ocitla i já. Dokáží se sžít jak s prostředím, ve kterém pracují, tak hlavně s pacientem, který se v tomto prostředí ocitne. Byla jsem nadšená a zpočátku jsem si připadala jak Alenka v říši divů. Klidný přístup celého kolektivu mně dodával naprostou jistotu. Každodenní úsměv a vlídné slovo sestřiček mě uklidňoval a zmírňoval bolest, kterou jsem po operaci měla. Během týdenního pobytu v nemocnici jsem si zcela jistě uvědomovala každým dnem, s jakou láskou, citem a porozuměním se dá pracovat i v prostředí, které není moderně vybavené. Pochopila jsem i to, že není až tak důležité ležet na moderním nemocničním lůžku, ale hlavně záleží na tom, jaký je zájem zdravotníků o pacienta.
Pochopení, porozumění, vzájemná tolerance a perfektní jednání všech zaměstnanců gynekologického oddělení v rumburské nemocnici mě o tom všem přesvědčilo. Já vím, že je to málo, ale i přesto velice děkuji a přeji vám, aby se začalo prostředí v nemocnici zlepšovat, abyste mohli i vy pracovat v moderně vybaveném prostředí, i když to není až tak důležité, ale přesto i pro dnešní moderní dobu spíše naoko potřebné. Ještě jednou vám děkuji a k mému poděkování se přiklání i pacientka Olina Seidlová a další pacientky, které v době od 1. do 15. února 2001 prodělaly stejnou operaci jako já a i ony měly stejný pocit, na který lze jen hezky vzpomínat.
