autor:
upravila HR
"Jazyk a střetnutí" se nazývá společný projekt Střední reálné školy v Leutersdorfu a Základní školy U Nemocnice v Rumburku. Žáci obou škol se od roku 1999 pravidelně setkávají při výuce češtiny a němčiny, ale i při mnoha dalších akcích.
Proč takový kurz vůbec existuje? Třeba u zrodu stála i taková příhoda: dva Němci si chtěli v českém Varnsdorfu koupit sekačku na trávu. Jednak to nemají daleko k českému sousedovi, jednak tu dostanou sekačku za výhodnější cenu než doma v markách. Ve velkém obchodě se snaží pomoci rukou nohou vysvětlit své přání. Nakonec obchod opouštějí s knihou. Tak tohle naštěstí nebyla realita, ale scénka, kterou si na úvod pro své žáky připravili jejich učitelé, aby dětem objasnili smysl kurzu. Zástupce ředitele leutersdofské školy Werner Dietzchkau se tomu ještě dnes směje, ale současně říká, že to účel splnilo. Původně se v loňském školním roce kurzu zúčastnilo 12 žáků na každé straně. Letos se přihlásil dvojnásobek zájemců, proto musí být otevřeny kurzy dva, v každém pololetí jeden. Spolupráce obou škol se zrodila při pobytu českých dětí v Eurohofu v Hainewalde. Paní Birgit Koban a paní Eva Čáchová zde pobývaly se svými třídami. Poznaly se, spřátelily se a brzy zjistily, že se jedna zajímá o práci té druhé. Obě přivítaly vzájemnou spolupráci a podařilo se jim vyvolat nadšení pro ni i u vedení obou škol. Werner Dietzchkau to vyjádřil takto: "Žijeme jen několik kilometrů od sebe, ale nevíme o sobě skoro nic. Byl to pro mě doslova pozitivní šok, když jsem poprvé navštívil moderní školu v Rumburku, bylo to pro mě blahodárné," říká a dodává, "mnoho zábran, které mají dospělí, již tyto děti neznají, není to pro ně problém." Ale 40 vyučovacích hodin je jednoznačně málo. To ví i učitelka němčiny a chemie z Rumburka paní Eva Čáchová. S německými kolegy si již tyká, každý týden dojíždí svým autem do Leutersdorfu, kde vyučuje 2 hodiny češtinu německou mládež. Vidí již první změny, protože dívky a chlapci v této skupině jsou již mnohem otevřenější. Je to možná proto, že loňský závěrečný výlet se letos stal výletem poznávacím. Na jedné chalupě v Jizerských horách se účastníci kurzu dobře poznali. Pět dní dobrodružství s dvacetikilometrovými pěšími túrami, společné vaření a mnoho legrace sdružilo mládež v jeden celek. Vzájemně se znají a je pro ně samozřejmostí, že si uvolní místo, když soused přijde na návštěvu. Mankem je možná ještě to, že rozhovory probíhají většinou německy.
"České děti mají němčinu jako cizí jazyk, ale v Leutersdorfu se ji učí používat v praxi, odbourávají zábrany, když vidí, že se docela dobře dorozumí," říká Eva Čáchová. Také ví, jak je těžké pro německé děti, aby po 40 hodinách mluvily česky. To lze nastínit pouze základy. Werner Dietzchkau to jen potvrzuje, zlobí ho, že projekt na okrese i mimo něj nachází tak málo uznání. Pokud by nebyl Obecní úřad v Leutersdorfu a pokud by nebylo sponzorů, kteří vždy ochotně pomohou - zapůjčením autobusu nebo i finančně - nebyla by tato činnost vůbec možná. "Fotbalový zápas by byl financován spíš," stěžuje si Eva Čáchová na stejné problémy na české straně. Do rohu se však tvůrci projektu zahnat nedají. Vidí zájem žáků, chápou toto partnerství jako samozřejmost, kterou nelze z jejich školního života odmyslet.
Převzato z Sächsische Zeitung, pro český tisk upravila HR
Poznámka: z české strany se nepodařilo získat sponzora, ale Město Rumburk projekt finančně podporuje již 2 roky.
