autor:
vybrala SV.
Potřebuje občan Evropské unie k návštěvě jiného členského státu pas, anebo nejsou na vnitřních hranicích žádné kontroly?
Ke zdárnému překročení vnitřní hranice mezi členskými státy postačuje občanovi jeho identifikační karta (obdoba občanského průkazu). Samozřejmě, že stejnou funkci plní i cestovní pas. Faktem však je, že kontroly na vnitřních hranicích jsou často spíše ojedinělým úkazem. V mnoha případech průjezd přes vnitřní hranici Unie cestující vůbec nezaznamená, což se týká i občanů z nečlenských zemí. Kolony aut čekajících na hraniční kontrolu jsou minulostí. Některé členské státy však hraniční kontroly občanů přicházejí z jiných zemí Unie stále provádějí.
Které státy Evropské unie umožňují volný průjezd přes hranice a které ještě kontrolují i občany Unie?
Přístup k hraničním kontrolám se odvíjí od Schengenské dohody: v roce 1985 se Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Francie a Německo v lucemburském Schengenu dohodly na zjednodušení policejních hraničních kontrol se záměrem tyto kontroly úplně odstranit. Dalším krokem bylo schválení Schengenské prováděcí dohody z roku 1990, která umožnila překračovat vnitřní hranice na všech přechodech zmíněných států bez osobních kontrol. Dohodu poté podepsaly Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Rakousko, Dánsko, Finsko a Švédsko. Od roku 1999 se Schengenská dohoda stala součástí Smlouvy o Evropské unii. Velká Británie a Irsko se však k schengenské zóně bez hraničních kontrol nepřipojily, takže při vstupu do těchto dvou členských států se i občané EU setkají s hraničními kontrolami. Závazky plynoucí ze Schengenské smlouvy zatím nejsou zcela uplatňovány ani v Dánsku, Finsku a Švédsku.
