autor:
Ing. Josef Zibner
V neděli 1. července odešel navždy nestor rumburského skautingu pan Miloslav Mareš, pro nás Junáky bratr Míla nebo Rádží. Narodil se 28. srpna roku 1927 v Bělé pod Bezdězem v rodině zemědělce. Od útlého dětství byl vychováván v duchu křesťanské lásky, kterou pak rozdával po celý život. Ušlechtilé myšlenky lidského bratrství, které šířili zakladatelé světového i našeho skautingu sir Baden-Powel a Dr. Svojsík, zasáhly našeho přítele již ve školních letech. Začal skautovat jako desetiletý chlapec.
Dalším významným bodem Mílova osudu se stal textil. Vystudoval průmyslovou školu tohoto oboru v Jilemnici. V roce 1946 přichází do Rumburku, aby zde pomáhal řešit velmi složitý úkol českého osvojení unikátní tkalcovské výroby. Produkce koberců a nábytkových gobelínů byla poprvé v místní historii sloučena do jediné firmy, podniku Bytex. Díky své odborné znalosti se Míla postupně propracoval na velmi náročnou pozici vedoucího výroby. Přirozený respekt v podniku neztratil ani po odvolání z funkce po prověrkách roku 1970.
O výrobě gobelínů a koberců nám několikrát velmi poutavě vyprávěl, provedl provozy (dnes již bohužel zaniklými) a do poslední doby udržoval s výrobou živý kontakt.
V Rumburku se samozřejmě již zcela cílevědomě zapojil do činnosti Junáka. Od roku 1948 až do letoška byl vůdcem zdejšího střediska. Po přerušení činnosti Junáka začátkem padesátých let využil svého tvořivého nadání v ochotnickém divadle. Až do šedesátých let velmi aktivně režíroval a hrál v místním souboru Hraničář.
Přišel rok 1968 plný očekávání a nadějí. Zásluhou Míly Mareše byla obnovena činnost místní skautské organizace. Vzpomínáme na krásné chvíle, které jsme prožili společně v malebném údolí Křinice.
Rok 1970 přinesl další, opět dvacetiletou přestávku českého junáctví. V té době žil Míla hlavně pro rodinu. Byl svědomitým manželem, laskavým tatínkem syna Míly a dcery Věrky, později stejně hodným dědečkem tří vnoučat.
V roce 1990 se pustil s novým elánem do třetí obnovy Junáka. Bez ohledu na svůj věk nesl velmi houževnaté problémy, které přicházely, zejména nedostatek mladých vedoucích. Znovu učil nastupující generaci osvědčeným mravním zásadám, k táborovým ohňům pozvolna přivedl jejich vyšší smysl. Ústředí Junáka ocenilo jeho celoživotní úsilí vyznamenáními. Stal se též členem čestného Svojsíkova oddílu.
Odešel tak, jak jsme jej viděli kráčet celým životem my všichni, kteří jsme jej znali. Důstojně, rozvážně a statečně, s čistotou a veselou myslí, se srdcem na dlani.
Děkujeme a nezapomeneme.
