Junáckou stopou aneb ohlédnutí za skautskou činností v Rumburku

Publikováno: 20.12.2001 Autor: red
Junáckou stopou aneb ohlédnutí za skautskou činností v Rumburkuautor: br. Ing. Josef Zíbner, vedoucí střediska Předvánoční klid vyzařuje dnes pouze příroda. Vzpomínáme na krásné dva letní týdny prožité v jejím lůně u Kyjovské přehrady. Letní tábor je vyvrcholením skautské činnosti, na který se moc těšíme. Našim vedoucím přinášejí ovšem přípravy nejednu vrásku. Svému dílu povinnosti však také neujdeme. Musíme si totiž postavit celý tábor úplně sami. Nejde přitom pouze o stanové podsady. Zde využíváme naši originál rumburskou značku "nosítka" (zájemcům na požádání předvedeme). Musíme vybudovat celé zázemí, to znamená hlavně kuchyň, odpadovou jámu, stožár na vlajku, komfortní toaletu, sprchový kout, bránu s plůtkem, někdy dokonce pozorovatelnu. Budování trvá několik dní a vylepšování včetně vnitřních úprav pokračuje téměř do konce tábora. Uznejte sami, že to pro patnáctičlennou skupinku děvčat a chlapců vč. dvou vedoucích není legrace. Ještě že v nouzi nejvyšší přijedou pomocníci! Když zrovna nevaříme a nesháníme dřevo, hrajeme hry. Letos nám připravila báječnou celotáborou hru naše vedoucí Hanka, zvaná též Vlaštovka. Stali jsme se příslušníky indiánského kmene Tuaxů. Pozorovali jsme a naslouchali přírodě, abychom v ní uměli přežít. Osamělý bojovník/bojovnice nemá velké šance. Učili jsme se proto spolupracovat, ale také odpovídat sami za sebe. Hodnoceni jsme byli zrnky fazolí a kukuřice, která jsme uchovávali jako oko v hlavě. Odměna na sebe nenechala čekat až do závěru pobytu. Náš tábor totiž navštívil Bílý muž, kterému živly zničily drahocennou úrodu. S radostí nám vyměnil vzácná zrna za tábornické potřeby. Prožili jsme hlavně chvíle veselé, např. na táborové svatbě. Také smutné, když nás začátkem pobytu opustil navždy Bratr Mareš, nestor rumburského skautingu... Jirka Fečko mu zatroubil poslední večerku. Také slavnostní, když někteří z nás u táborového ohně skládali skautský slib. Během tábora jsme oslavili s naší obětavou sestrou Sokolovou její osmdesáté narozeniny. Když poslední den odvážel traktor naši výbavu zpět do klubovny v Komenského ulici, nepobral zdaleka vše. Hezké vzpomínky na palouku u lesa zůstaly. Také poděkování, které patří kromě obou vedoucích, Josefu Vavříkovi ml. a Haně Laštůvkové, také zejména manželům Vavříkovým (nevšední přírodní program, lékařská péče), dále manž. Petákovým, Klinským, paní Sedláčkové ze smíšenky Krásná Lípa, panu Ing. Mahnelovi a řadě dalších obětavých lidí. Samotné táboření bylo umožněno díky pochopení Lesů České republiky, zastoupených p. zástupcem ředitele LS Rumburk p. Buršíkem a p. revírníkem Brůnou. Skautský rok pokračuje dál. Chtěli bychom oslovit širší okruh dětí a mládeže a nabídnout užitečnou náplň volného času. Brání tomu nedostatek vedoucích, který není problémem jen naší organizace. Řešíme jej výchovou z vlastních řad, samozřejmě však vážného zájemce o práci s dětmi uvítáme. Čeká nás oprava klubovny, i zde budeme vděční za každou pomoc. Děkujeme za dotaci, kterou nám poskytlo naše město, také za sponzorský příspěvek pana Mgr. Matějčka na skautský tisk. Přejeme všem našim spoluobčanům vánoční svátky plné pohody a klidu duše. Do nového roku pak mnoho zdraví, štěstí a úspěchů.