autor:
Mgr. Ludmila Ducháčová, Šluknov
Před nedávnem jsem sledovala na ČT1 pořad "Bez imunity", ve kterém naši politici tentokrát diskutovali o tom, co a jak bylo nebo mělo být po roce 1989.
Pro diváky byla vyhlášena anketní otázka, zda je naše společnost po roce 1989 lepší nebo horší. Poslanci z různých politických stran se shodli, že se mnohé zlepšilo, něco se více či méně nepovedlo. Někteří kritizovali to, někteří více ono - podle své politické orientace. Diváci v telefonické anketě hlasovali, že společnost, tj. lidé, je horší než dřív.
Vzpomněla jsem si, že začátkem 90. let na besedě Václava Klause s občany si také někteří stěžovali, že lidé se po roce 1989 změnili k horšímu. Václav Klaus na to reagoval, že lidé nejsou horší, než byli dřív, že jsou stejní, pouze se vybarvili. Za totality žili mnozí dvojím životem, měli dvě tváře, nemohli se svobodně projevovat. S nástupem demokratického vývoje tato přetvářka skončila, můžeme svobodně vyjadřovat své názory, pocity, postoje. Až toho někteří zneužívají. Lidé si zkrátka svobodu vykládají různě.
Přemýšlela jsem tehdy, jak napadlo pana Klause to trefné označení: "lidé se vybarvili". Až jsem jednou na návštěvě četla tento citát: "Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky. Kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo si myslí, že přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou, člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví. I dobrá paměť k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba, patří." Toto napsal Karel Čapek v roce 1938!
Už tedy vím, odkud převzal Václav Klaus to trefné označení. A plně s ním i s Karlem Čapkem souhlasím.
