autor:
Mgr. Marta Hrubešová, advokátka z Varnsdorfu
Moje babička bydlí v pronajatém městském bytě. Nedávno mi říkala, abych se k ní přihlásila k trvalému pobytu. Pokud to prý udělám, přejde na mě, v případě, že by zemřela, její nájem bytu. Já sama zatím bydlím u rodičů, v jejichž bytě mám jen jeden pokoj, a proto by se mi to pochopitelně hodilo. Má babička pravdu?
Vaše babička má pravdu pouze v tom, že za určitých podmínek na Vás nájem jejího bytu přejít může, avšak rozhodně k tomu nestačí Vaše přihlášení se k trvalému pobytu do tohoto bytu. Podle § 706 odst. 1 občanského zákoníku jestliže nájemce nedružstevního bytu zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, stávají se nájemci (popř. společnými nájemci) jeho děti, vnuci, rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří prokáží, že s ním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. Nájemci se stávají také ti, kteří pečovali o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byli odkázáni výživou, jestliže prokáží, že s ním žili ve společné domácnosti aspoň po dobu tří let před jeho smrtí a nemají vlastní byt.
Jelikož Vy jste vnučka, musela byste, podle výše uvedeného, v případě, že by Vaše babička zemřela, pro přechod nájmu bytu na Vás splňovat dvě podmínky. Za prvé byste s babičkou musela žít ve společné domácnosti a za druhé byste nemohla mít svůj byt. Druhá podmínka je u Vás, vzhledem k tomu, že žijete u rodičů, prozatím zřejmě splněna. Záleželo by však na tom, jestli by Vám ke dni úmrtí babičky nenáleželo nějaké právo, které by v plném rozsahu uspokojovalo Vaši bytovou potřebu. Může to být právo vlastnické či nájemní, ale za určitých podmínek také např. právo vyplývající z věcného břemene.
Pokud jde o první podmínku, jak jsem uvedla výše, nestačí to, abyste se k babičce do bytu přihlásila k trvalému pobytu. Trvalý pobyt byl vždy pokládán pouze za evidenční záležitost, a proto z něj není možno dovozovat např. vznik nájemních práv k bytu. Musíte proto prokázat, že jste s babičkou také fakticky žila ve společné domácnosti, resp. v trvalém společném soužití, přičemž nepostačí pouhé občasné návštěvy. Otázka nutnosti společného uhrazování nákladů např. na různé potřeby domácnosti (jako obvyklá podmínka společné domácnosti) je u osob v první větě, mezi nimiž jste také Vy, sporná a patřila by zřejmě mezi ty, které by musel v konkrétním případě posoudit soud.
Musím také podotknout, že nájem by na Vás přešel po splnění dvou výše uvedených podmínek také v případě, že byste porušila svou zákonnou povinnost, resp. že byste se k babičce nepřihlásila k trvalému pobytu, ačkoliv byste v jejím bytě fakticky bydlela. Nepochybně by však bylo mnohem těžší důkazní břemeno, které byste v případném soudním řízení musela nést, jak znovu zdůrazňuji, právě Vy.
