autor:
Rostislav Koucký (redakčně upraveno)
Již řadu týdnů probíhají vojenské operace v Afganistánu, a i když jsme se z televize Nova mohli dovědět hodně o hnutí Taliban, především jeho postupu vůči odpůrcům, o metodách srovnatelných jen s nacistickými "koncentráky" za druhé světové války, je stále hodně nejasností. Není pochyb o tom, že svět se musí s terorismem vypořádat, jde jen o to, jakým způsobem. K obdobné události jako v USA došlo v loňském roce v Moskvě, vybuchlo 16 činžovních domů, kde zahynulo 300 lidí včetně dětí (Evropský parlament označil tehdy opatření prezidenta Putina za neadekvátní). Je také obtížné označit rozdíl mezi terorismem a dlouhodobým konfliktem, jako je tomu mezi Izraelem a Palestinou či v některých zemích jižní Ameriky nebo v oblasti Indonésie. Vždy jsou oběti na životech.
Zatím není vůbec jasné, zda válka, kterou vedou Američané se svými spojenci v NATO proti Talibanu, se nějak dotkne samé podstaty terorismu. Nejen mezi občany, ale i v tisku mnoha zemí se objevují pochybnosti a již se dovídáme, že v brzké době bude opětovně napaden Irák. Již současný konflikt postihuje a zvětšuje utrpení obyvatel země, která byla i letos postižena neúrodou, kde panuje hlad a lidé utíkají ze země. Objevují se otázky, proč se proti Talibanu nezasáhlo již dříve, zvláště když Američanům není neznámý. Po roce 1970, kdy v Afganistánu vládl prosovětský režim, vyzbrojili Američané jeho bojovníky moderními zbraněmi a ti pak odstranili tehdejšího presidenta Nadžibuláha a uskutečnili v zemi převrat. To ovšem bylo v období studené války mezi Západem a Východem. Po roce 1989, kdy došlo k rozpadu socializmu a byla zrušena Varšavská smlouva, kdy Západ již neměl potencionálního nepřítele, jsme se domnívali, že tím také skončilo řešení vztahů mezi národy z pozice síly. Opakovaně se stáváme svědky toho, že autorita Organizace spojených národů (jediná oprávněná řešit světové problémy) je nahrazována vojenským paktem NATO a procesem globalizace. Její hlavní nástroje, jako jsou Mezinárodní měnový fond, Světová obchodní banka či jiná nadnárodní uskupení, neumí řešit ekonomické zaostávání či doslova otřesné sociální podmínky života miliard obyvatel východní Evropy, Asie a Afriky. Ohniska napětí ve světě využívají spíše ve svůj prospěch. Organizace spojených národů vydává každoročně řadu dokumentů, které vypovídají o žalostném stavu tohoto světa. Sama je ale řešit nemůže, protože vedle řady nadnárodních společností je v postavení chudého příbuzného. Samotné nejbohatší země dluží OSN miliardy na příspěvcích, přestože převážná většina světového bohatství, včetně příjmů, se soustřeďuje v rukou několika desítek multimiliardářů.
Vedle tohoto bohatého světa žijí celé kontinenty v neuvěřitelných sociálních podmínkách. Ze 3 miliard práceschopného obyvatelstva je bez práce nebo nemůže pracovat na plný úvazek asi 1 třetina, z nich ale většina žije v chudých zemích a právě zde jich více než polovina žije pod hranicí bídy. Ze statistik vyplývá, že ve světě roste počet obyvatel, kteří jsou nuceni žít za méně než 1 dolar denně. V zemích východní Evropy a Asie se však počet takto postižených zvýšil v posledních deseti letech dvacetkrát! Vážený čtenář nechť posoudí, zda právě tyto a mnoho dalších skutečností nejsou jednou z příčin negativních jevů včetně terorismu.
Svět bez válek je jistě snem každého z nás. Ty však lidstvo provází od pradávna. Jen zlomek jich lze považovat za spravedlivé, to když národ bojoval za své osvobození. Ostatní byly nástrojem politiky států, kdy vládci využívali války k dosažení cílů, které nemohli či nechtěli řešit mírovou cestou. Většinou šlo o prosazení mocenských, ideologických a ekonomických cílů, např. získat vliv ve strategicky důležitých částech světa, získání zdrojů surovin či likvidaci nepohodlného konkurenta. Není náhodou, že se na nich podíleli největší mocnosti světa, např. v období po druhé světové válce.
Ironií je skutečnost, že každá válka přináší škody a utrpení civilnímu obyvatelstvu, ale na druhé straně je přímo požehnáním pro společnosti vyrábějící zbraně a vojenský materiál a jejich akcionáře. Válka vyprázdní sklady a vlády mají vždy dostatek prostředků na nákup nových a modernějších zbraní. V tisku jsme mohli najít údaje o tom, že po zahájení války v Afganistánu začaly stoupat ceny akcií, např. koncernů v USA Raitheoll (výr. rakety Tomahawk), dále společnosti General Dynamics a celé řady dalších, které si rozdělí většinu ze 40 miliard dolarů, které kongres věnoval na boj s terorismem. Ceny jejich akcií stouply až o 40 %! Je tedy patrné, že zisky těchto společností jsou úměrné délce válečných konfliktů, přičemž cena lidského života je v tomto případě zanedbatelná.
Osobně jsme přesvědčen o tom, že kdyby mezi našimi pravicovými politiky byla většina těch, kteří na vlastní kůži pocítili hrůzy 2. světové války, nikdy by tak lehkomyslně nevstupovali do NATO a již vůbec by nesouhlasili s tím, aby jakoukoli válku vedlo. Nedostatkem tohoto systému, který sám sebe nazývá demokratickým, je to, že i malé procento voličů může rozhodnout, kdo bude vládnout většině. Demokracie by měla umožnit mimo svobody slova i možnost špatné věci měnit, zvláště pak jde-li o bytí či nebytí!
