Na sklonku léta jsme přinesli první informaci o připravované knížce Očima generací - knížce o studentech a kantorech rumburského gymnázia. Dnes pokračujeme - a to rozhovorem s Mílou Pekárkem, rodákem z Krásné Lípy, jedním ze spolutvůrců publikace.
Ze skromných představ xeroxovaných třiceti stránek vzpomínek deseti maturantů z roku 1950 vzniká teď knížka s daleko širším záběrem. Co vás k tomu přivedlo?
Především v prvních poválečných letech jsme měli štěstí, že se na gymnáziu vytvořil vynikající profesorský sbor pod vedením takové pedagogické osobnosti, jakou byl ředitel František Dušek. Profesor Stanislav Gaber, akademický malíř, moudrý a noblesní pán, trávící ve svých třiadevadesáti letech denně tři až čtyři hodiny nad obrazy, označil své tehdejší kolegy slovy: "A téměř všichni byli originály". A i naše třída byla čímsi výjimečná. Bylo by škoda nevzpomenout atmosféry, která ve škole i v našem Rumburku tehdy panovala, a neprodat, byť jen útržkovitě, svědectví o rozporné době, kterou jsme žili v dalším půlstoletí.
Proč se objevuje slovo "na pokračování" v pracovním názvu publikace - Třídní kniha na pokračování. (dále jen jako TK).
Inu proto, že jsme v ní chtěli pokračovat až do posledních mohykánů snad někdy po roce 2020, tedy pokud alespoň někomu z nás bude darována dlouhověkost profesora Gabera!
A jak se nakonec v knížce objevilo na tři desítky autorů?
Tak především jsme nemohli opomenout ty ze spolužáků, kteří neodmyslitelně do naší třídy patřili, ale z těch či oněch důvodů s námi nakonec neodmaturovali. A pak vznikl nápad, aby se na knížce podílela generace dnešních maturantů.
A jak to přijala mládež?
Nad očekávání přívětivě. Jedna z loňských maturitních tříd ozdobila pozvánku na svůj maturitní ples větou: Plačte, geniové odcházejí. V názvu příslušné kapitoly se patrně objeví parafrázovaně: Radujte se, geniové přicházejí. Když jsem se s Tomášem Jelínkem v jedné třídě zmínili, že bychom knihu jako štafetu předali dnešním osmnáctiletým, Kateřina, první mladá spoluautorka, navrhla, že štafetu donesou do roku 2051. Přežije-li lidstvo, ovšem.
Zdá se, že o budoucnost knížky je postaráno. Ale vraťme se z oblasti utopie do reálné současnosti. Proč se vydání knihy o dobrý rok pozdrželo?
Těch důvodů je několik. Záběr je totiž daleko širší, než se původně uvažovalo. Autoři jsou roztroušeni po republice a dokonce i v zahraničí. Až na Jirku Sekeru, jediného novináře, a Zdenu Kolouchovou, jedinou spisovatelku, jsou mezi námi i vyložení nepsavci. Jiní jen obtížně překonávali své pochyby o smyslu knížky, či jistou zdrženlivost svěřovat se veřejnosti.
Co vlastně od veřejnosti očekáváš?
Jaká veřejnost? Lidé, kteří mají s gymnáziem, se včerejškem i se současností Šluknovského výběžku něco společného, si knížku asi přečtou se zájmem. A lidé mimo region? Možná také. Tedy za předpokladu, že je něco zaujme.
Mohl by ses zmínit o některých příspěvcích?
Je to věc ošidná. O někom se zmíníš, a druhého nespravedlivě opomeneš. Nedávno jsem svěřil text Tomáše Jelínka své kolegyni. Povzdechla si: "Co všechno může člověk za jeden život prožít." A dodala, že ji text připadá jako svérázná kombinace Haška, Poláčka a Hrabala.
To trochu přehnala. Nechtěla Ti udělat radost?
Ani tohle nevylučuju. Sám mohu potvrdit, že kdykoli jsem se k tomuto textu vracel, činil jsem tak se zalíbením - pro vtip i životní moudrost. Jirka Sekera, šéfredaktor Rudého práva od srpna osmašedesátého do začátku normalizace, dává nahlédnout do zákulisí tehdejších pohnutých událostí. Zdena Kolouchová se po únoru 1948 v necelých sedmnácti rozhodla pro emigraci. Těžko si lze představit, jaká krušná léta prožívala. Jak vzpomínala na domov. Stačí si přečíst její čtyři teskné verše básně "Emigrant".
A jak se autorsky uvedla mládež?
Už jsem se zmínil o Kateřině Stehnové, píšící lehce a svižně. Neskrývá svou touhu stát se spisovatelkou. Libuše Kulhová má smysl pro nadsázku a studentskou recesi. Zprvu sice ujišťovala, že s knížkou, pro boha, nechce mít nic společného, až nakonec přiložila ruku k dílu ... Přijdete si na své, až budete číst o kantorech, kteří připomínají profesorské "originály" z doby našich studií.
Legendou gymnázia a rumburského sportu byl profesor Jan Oprchal, počátkem let padesátých i ředitel školy. Jak na něj vzpomínáte?
Téměř všichni se o něm zmiňujeme jako o nezapomenutelné osobnosti. Zaujímá zcela mimořádné místo v historii rumburské atletiky a košíkové z hvězdného období, které v knížce líčí Vašek Šuk. Zvláštní vzpomínku "našemu Honzovi" věnuje Jan Kabele, maturant z roku 1952. Nedávno se zmínil o tom, že napřesrok připravuje "popadesátiletý" sraz své třídy. I tam může knížka najít pokračovatele jako "TK dvě". A pak se už mílovými kroky přiblíží slavné stoleté výročí gymnázia v roce 2006. Což to nebude vážný důvod pro "TK tři"?
Už zase jenom fantazíruješ. Na závěr prozraď čtenářům něco o premiéře "TK jedna". Kdy si ji zájemci budou moci přečíst?
Výtvarný návrh obálky z dílny grafika Gustava Šedi z Prahy je už schválený pro jeho vkusnou eleganci. Nyní pracujeme na posledních rukopisech a konečné úpravě celého textu. Navíc jsme měli štěstí, když jsme svěřili projekt jedné z nejmodernějších pražských tiskáren.
Když na to máte...
Ale to není náš případ. Neuvěřitelná náhoda je v tom, že vládce této tiskárny je absolventem rumburského gymnázia z roku 1966. Sám pochází ze starého tiskařského rodu. Myšlenka se mu zalíbila a v mnohém nám vychází vstříc. Zatím má s námi vzácnou (nekonečnou) trpělivost.
A ještě se pochlub, kde jste tedy peníze na tisk vzali?
V počáteční fázi zapracoval Tomáš Jelínek. Nicméně ještě chybí "maličkost". Několik tisíc. Takže musíme zvládnou druhé kolo se sponzory i s obchodními partnery.
Máš představu jak?
Nechali jsme se inspirovat zkušenostmi nadšenců z Lounska. Vydávají regionální publikaci. Ať je to jakkoli překvapující, podařilo se jim přesvědčit vlivné sponzory, podnikatele a mecenáše, kterým záleží na jejich kraji.
A jakou myslíš, že máte šanci v Rumburku, Varnsdorfu a dalších místech výběžku?
To se ještě ukáže. Cožpak zde máme málo osvícených lidí? I těch, kteří vzpomínají v dobrém na jedinečnou školu s velkou tradicí, jako je právě rumburské gymnázium. Kolegyně zaprotestovala, když na vydané propagační "osmistránečce" objevila otazník za řádečkem na titulní stránce: Nejžádanější knížka ve Šluknovském výběžku? Již v dohledné době budeme snad moci nahradit otazník vykřičníkem. Pro začátek jedním ...
Pamětníka a spoluautora
těsně před sedmdesátkou zpovídal Vít Štastný.
