autor:
rd
Václava Postráneckého jistě není nutno divadelním návštěvníkům, televizním divákům i rozhlasovým posluchačům příliš představovat, ale sluší se k této velké herecké osobnosti připomenout několik informací vypovídajících o umělcově vývoji a zrání.
Dismanův rozhlasový dětský soubor byl asi rozhodujícím počátkem pro hereckou orientaci. Sedmnác-tiletý Václav Postránecký je v roce 1960 angažován do Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Následovaly dvě sezóny výrazných rolí ve Státním divadle v Brně, poté několikaleté působení v Městských divadlech pražských. Po angažování do činohry Národního divadla v Praze v roce 1979 jsme jej mohli vidět v rolích šitých jako na míru - ve Stroupežnického Našich furiantech, v roli Edgara v Shakespearově Learovi, jako Valdštejna v Daňkově Vévodkyni valdštejnských vojsk, v roli Rogožina v Dostojevského Idiotovi, Zajíčka v Jiráskově Lucerně. Výčet rolí by byl mnohem delší. Za všechny postavy ztvárněné na jevišti připomeňme roli Podkolatova v Gogolově Ženitbě, za níž obdržel v roce 1995 Cenu Thalie. V novém nastudování Lucerny vynikajícím způsobem ztvárňuje postavu vrchního na scéně Národního divadla.
V současné době V. Postránecký účinkuje v Národním i Stavovském divadle, hostuje v Uherském Hradišti, Příbrami a Kladně. Tento maratón uzavírá pedagogické působení na pražské FAMU, kde učí budoucí filmové režiséry práci herce a práci režiséra s hercem.
***
Zábavný návod k tomu "Jak se učí herectví aneb radosti a úskalí herecké práce" podá Václav Postránecký návštěvníkům Domu kultury Rumburk v pátek 30. listopadu 2001 v 19.00 hodin.
