autor:
vybrala SV.
Jak Evropská unie pomáhá méně rozvinutým regionům?
Unie provádí speciální regionální politiku, jejíž realizace ovšem spočívá na samotných členských zemích a orgány Unie ji koordinují a slaďují. Smyslem je snižovat rozdíly mezi regiony a zmírňovat zaostalost těch, které jsou v méně výhodné situaci, což se týká i venkovských oblastí. Financování je záležitostí strukturálních fondů (orientační část Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, Evropský sociální fond a Evropský fond regionálního rozvoje) a Fondu soudržnosti, který je určen zemím, jejichž HDP na obyvatele je pod úrovní 90 % průměru Unie (vztahuje se tedy na Irsko, Španělsko, Portugalsko a Řecko). Prostředky z fondů se poskytují jako příspěvek pouze té zemi, která sama uskutečňuje vlastní strukturální programy.
Které regiony mají nárok na finanční pomoc?
Unie přesně definovala 6 prioritních cílů, které vymezovaly oblasti regionální pomoci. Cíl 1 zahrnoval pomoc hospodářsky zaostalým regionům, v nichž úroveň HDP na obyvatele byla v posledních třech letech pod úrovní 75 % průměru Unie. (Patří sem např. celé Řecko, Portugalsko, Severní Irsko či bývalé země NDR.) Cíl 2 se týkal regionů, které trpí úpadkem průmyslových odvětví. Cíl 3 se zaměřoval na regiony s dlouhodobou nezaměstnaností. Cíl 4 se orientoval na zapojení mladých lidí do pracovního procesu. Cíl 5 se týkal zemědělství. Vztahoval se na regiony, kterým se poskytovala pomoc na modernizaci a diverzifikaci zemědělské výroby. Do tohoto cíle patřily také venkovské oblasti - záměrem bylo financovat programy na vytváření nových pracovních míst v zemědělském sektoru. (Speciálně na rozvoj venkova vyčlenila Unie v rozpočtu pro období let 2000 - 2006 celkem 14 miliard EUR.) Cíl 6 se týkal regionů skandinávských zemí s arktickým podnebím a nízkou hustotou osídlení. V březnu 1999 rozhodla Rada zredukovat cíle pouze na tři - dva regionální a jeden určený na lidské zdroje.
