autor:
rd
Hudbou Frederika Chopina jsme se rozloučili v úterý 10. října s paní Annou Smrčkovou. Největší životní láskou i osudem jí byl klavír. Milovaný nástroj ji provázel celým životem. Zněl jí i na cestě poslední.
Rodem hrdá Jihočeška, osudem a srdcem ze severních Čech - celých 55 let zůstala svému Rumburku věrna. A hrála. Písničky a melodie, které dokážou vrátit i dávná léta blaženosti. Malá holčička s načesaným kohoutem a velikou mašlí - noty pod paží - utíká přes dláždění českobudějovického náměstí. Běží "do pijána" ke ctihodné sestře Lahoslavě do klášterní školy u svatého Josefa. Štíhlá dívka, třídní premiantka, exceluje na měšťance i na soukromé obchodní a jazykové škole. Už po dvou rocích ji ale musí opustit, na celé studium není peněz, tatínek je těžce nemocný. Anynko, musíš do práce!
Melodie plyne, půvabná mladá žena vstupuje do kanceláře smíchovské Tatry. Obletovaná, svět jí leží u nohou! Ta krásná, tisíckrát vzpomínaná léta v Praze! Plno přátel z pražské bohémy, báječný život za svobodna! Velké lásky - velká tajemství! Kterépak asi z nádherných ušlechtilých dívčích postav slovutného českého sochaře, jednoho z umělců svatovítské katedrály, byla múzou a inspirací? A svatba s tiskárenským typografem (a to byla tehdy elitní profese) - a válka - a dva malí kluci - a hrůzy náletů na Libeň! Praha byla pro mladou rodinu příliš nebezpečná a Rumburk nabídl svoji náruč. Přes půl století tu s Annou Smrčkovou žilo jméno rodiny, která už rodinou dávno ani nebyla. Nyní s ní odtud odchází.
Už jen ve vzpomínkách zní muzika, kterou svým klavírem rozdávala. A bylo jí za ta léta požehnaně!
- Hašlerův večer brzy po osvobození
- Korepetice při klavíru s místními herci z libosti a nadšená divadelní představení
- Nespočet bálů a plesů, zábav a tancovaček - velehora muzikantské dřiny - s daleko široko vyhlášenou Šimůnkovou kapelou, nebo jen ve třech či ve dvou - pijáno a bicí (to všechno při každodenní úřednické práci)
- Dodnes vzpomínaný bohatýrský výkon, kdy úplně sama roztáčela celý kurz tanečních hodin. "Paní kapelníková, prosím prosím ještě jedno tango!" A paní za pijánem přidala dvě.
- A s jakou radostí doprovázela význačné a známé umělce při rumburských "Křeslech pro hosta"! Jejich slov uznání a díků si mimořádně považovala.
Čas neúprosně rozvál rodinu a přátele. Zůstal klavír a u něj stará paní. Hrála pro každého, kdo chtěl naslouchat - těm, co přišli na besedu, sousedům pro potěšení, kolemjdoucím pod oknem a někdy jen tak - pro sebe, pro vzpomínku, pro radost, nebo zahnat stesk, smutek, samotu!
Životní příběh rumburské občanky paní Anny Smrčkové vám předkládáme tak, jak pro poslední rozloučení vyplynul z pera jejího syna Vladimíra Smrčky.
autor: rd
Hudbou Frederika Chopina jsme se rozloučili v úterý 10. října s paní Annou Smrčkovou. Největší životní láskou i osudem jí byl klavír. Milovaný nástroj ji provázel celým životem. Zněl jí i na cestě poslední.
Rodem hrdá Jihočeška, osudem a srdcem ze severních Čech - celých 55 let zůstala svému Rumburku věrna. A hrála. Písničky a melodie, které dokážou vrátit i dávná léta blaženosti. Malá holčička s načesaným kohoutem a velikou mašlí - noty pod paží - utíká přes dláždění českobudějovického náměstí. Běží "do pijána" ke ctihodné sestře Lahoslavě do klášterní školy u svatého Josefa. Štíhlá dívka, třídní premiantka, exceluje na měšťance i na soukromé obchodní a jazykové škole. Už po dvou rocích ji ale musí opustit, na celé studium není peněz, tatínek je těžce nemocný. Anynko, musíš do práce!
Melodie plyne, půvabná mladá žena vstupuje do kanceláře smíchovské Tatry. Obletovaná, svět jí leží u nohou! Ta krásná, tisíckrát vzpomínaná léta v Praze! Plno přátel z pražské bohémy, báječný život za svobodna! Velké lásky - velká tajemství! Kterépak asi z nádherných ušlechtilých dívčích postav slovutného českého sochaře, jednoho z umělců svatovítské katedrály, byla múzou a inspirací? A svatba s tiskárenským typografem (a to byla tehdy elitní profese) - a válka - a dva malí kluci - a hrůzy náletů na Libeň! Praha byla pro mladou rodinu příliš nebezpečná a Rumburk nabídl svoji náruč. Přes půl století tu s Annou Smrčkovou žilo jméno rodiny, která už rodinou dávno ani nebyla. Nyní s ní odtud odchází.
Už jen ve vzpomínkách zní muzika, kterou svým klavírem rozdávala. A bylo jí za ta léta požehnaně!