Prevence se musí vyplatit

autor: PhDr. Radim Bureš, odbor, prevence krim. MVČR

ÚLOHA POLICIE při ochraně a dodržování lidských práv

Ochrana lidských práv se týká  různých částí společnosti a různých státních orgánů. Dotýká se zdravotnického personálu, vychovatelů v dětských zařízeních Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, sociálních pracovníků, úředníků vyřizujících podání občanů a dalších osob jednajících z pověření státu. Ve zvýšené míře se týká všech ozbrojených sil, jejichž příslušníci mají oprávnění zasahovat do práv a svobod občanů, kromě policie jsou to např. celníci, justiční stráž, vojenská policie. Není proto divu, že policie je z hlediska ochrany lidských práv a jejich dodržování klíčovou státní institucí. Policii jsou dány poměrně rozsáhlé možnosti, jak zasahovat (v zákonem vymezených případech) do práv a svobod občanů. Může použít donucovacích prostředků, zbraně, může omezit osobní svobodu či občana osobní svobody zbavit. Přes relativně podrobné vymezení v Zákoně o policii vždy záleží na rozhodnutí zasahujícího policisty, zda a který donucovací prostředek použít. Většinou se použití donucovacího prostředku odehrává ve vyhrocených, stresujících situacích. Pokud ještě lze přesvědčivě doložit oprávněnost zásahu, velmi obtížně se objektivně dokazuje přiměřenost zásahu. Je proto pochopitelné, ale i žádoucí, že policie se stává v oblasti zasahování do práv a svobod občanů předmětem zájmu nejen vlastních kontrolních orgánů, ale také nevládních a mezinárodních organizací. Při pojednávání o lidských právech ve vztahu k policii nelze zapomínat na to, že policie se lidská práva dotýkají trojím způsobem. Záměrně klademe na první místo povinnost policie chránit lidská práva. Policie chrání lidská práva tím, že udržuje ve společnosti pořádek, aby se zde mohla prosadit lidská práva všech kategorií. Kde nefunguje sociální řád a pořádek, klesá nebo mizí schopnost státu starat se o respekt vůči lidským právům nebo je zajišťovat. V praxi to znamená, že policie je povinna chránit spoluobčany a společnost před násilným, krutým či jinak škodlivým jednáním, jak je definováno v příslušných zákonech, např. chránit nejdůležitější právo lidí - právo na život. Zároveň policie chrání před diskriminací a dalším pošlapáváním práv skupiny různým způsobem znevýhodněné, jako jsou děti, etnické minority, či skupiny odlišující se rasou, náboženstvím, politickým přesvědčením či pohlavní orientací. Nedostatky v činnosti policie na tomto úseku spočívají zejména ve zlehčování či zesměšňování podání uvedených skupin na porušování svých práv. Druhou oblastí je dodržování či respektování lidských práv samotnými policisty při výkonu jejich funkce. Zejména na tuto oblast se zaměřuje pozornost skupin ochránců lidských práv a jednotlivé excesy dostávají značnou mediální pozornost. Třetí oblastí je vytváření mechanismu řídící činnosti policejních funkcionářů, který by případům porušování lidských práv policisty a nedostatkům při naplňování lidských práv občanů efektivně předcházel a jejich porušování stíhal. Jde o kvalitu řídící práce, kvalitu kontrolní činnosti na jednotlivých úrovních policejní hierarchie a v neposlední řadě o kvalitní činnost Inspekce ministra vnitra. Svoji roli zde může hrát i zapojení občanských prvků do kontrolní činnosti. V některých zemích s dlouhou tradicí občanské participace na správě věcí veřejných podíl občanské veřejnosti na projednávání stížností proti jednání policistů existuje, např. v USA či Velké Británii. Podmínkou je vzájemná důvěra a úcta mezi občanskou veřejností a policií jakožto organizací. Není možné usilovat o občanskou kontrolu a mít přitom apriorně negativní vztah k policii jako celku a jejím funkcím. Obtížnost postavení policie při naplňování jejího poslání a současného striktního dodržování lidských práv je velmi dobře vnímána a zohledněna na mezinárodní  úrovni. Proto byly na různých fórech vypracovány dokumenty, které vycházejí ze základních lidskoprávních úmluv a které se snaží specifikovat body týkající se policie. V rámci OSN byl vypracován "Kodex OSN o chování příslušníků orgánů činných v trestním řízení" (1979), "Soubor principů pro ochranu všech osob v případě zatčení a uvěznění" či "Základní principy použití síly a střelných zbraní příslušníky orgánů činných v trestním řízení" (1985). Uvedené dokumenty jsou důležité a představují základní standardy v této oblasti pro potřeby celého mezinárodního společenství. Tyto standardy často nedosahují standardů našeho právního řádu. Přizpůsobení celosvětových dokumentů kulturním, společenským, historickým a politickým podmínkám Evropy představují dokumenty Rady Evropy. Důležitým dokumentem vzniklým na půdě Rady Evropy je Deklarace o policii. Tato deklarace byla přijata v roce 1979 Parlamentním shromážděním Rady Evropy (Rezoluce 690/1979). Výjimečná je zejména tím, že výslovně stanoví osobní odpovědnost každého policisty a vedoucího funkcionáře za své činy a za rozhodnutí, která přijal. Např. bod 4 Deklarace říká: "Policista má splnit příkazy řádně vydané jeho nadřízeným, ale musí odmítnout vykonat jakýkoli rozkaz, o kterém ví, nebo by měl vědět, že je nezákonný." Bod č. 7 pak říká: "Nesmí být zahájeno žádné trestní nebo disciplinární řízení proti policistovi, který odmítl provést nezákonný rozkaz." Deklarace dál v článcích č. 5 a 6 (a obdobně v článku 8 výše zmíněného Kodexu OSN o chování příslušníků orgánů činných v trestním řízení) ukládá policistům povinnost postavit se porušování zákonů a této Deklarace jinými policisty a informovat o tomto porušování nadřízené. Pokud v uvedené věci není zjednána náprava, má policista povinnost informovat vyššího nadřízeného nebo jiné kontrolní orgány. K osobní odpovědnosti pak Deklarace říká v bodě 9 a 10: "Policista má být osobně zodpovědný za své vlastní jednání nebo omyly a příkazy, které nařídil a které jsou nezákonné. Má existovat jasný řetězec příkazů. Mělo by být vždy možné určit, který z nadřízených je přímo zodpovědný ze jednání nebo omyly policisty." Kromě vysokých nároků, které Deklarace na policisty klade, ovšem Deklarace hovoří i o oprávněných nárocích, které policista má, pokud dodržuje ustanovení této Deklarace. Hovoří se o právu na odměnu zohledňující riziko, na kvalitní výcvik, na přijatelné profesní, psychologické a materiální podmínky výkonu činnosti a o právu na členství v profesní organizaci. Důležité je ustanovení bodu 16, které říká: "Policista, který se řídí ustanoveními této Deklarace, má právo na aktivní morální a faktickou podporu společnosti, které slouží." Toto ustanovení by si měli zopakovat ti ochránci lidských práv, kteří oprávněnou kritiku případů porušování lidských práv ze strany policie převádějí na kritiku policie jako celku. Dalšími dokumenty, které se snaží co nejpodrobněji specifikovat činnost policie tak, aby při výkonu své funkce zároveň respektovala lidská práva, jsou různé etické kodexy jednání příslušníků policie. Tyto kodexy vznikají v jednotlivých zemích, nebo na půdě mezinárodních organizací. Tak vznikl etický kodex přijatý Asociací velitelů policejních sborů v roce 1989. V současné době se připravuje reprezentativní Etický kodex policisty v rámci Rady Evropy. Význam etických kodexů není pouze restriktivní. Nespočívá tedy v tom, že policistům něco zakazuje, ale především v ochranné funkci. Kvalitně podrobně zpracovaný kodex, který by byl policisty dodržován, by jim poskytl ochranu při vyšetřování sporných zásahů.