autor:
vybrala SV.
Na jakých principech je založena společná zemědělská politika?
Společná zemědělská politika vychází ze tří navzájem nezávislých zásad. První zásadou bylo vytvoření společného trhu pro všechny zemědělské produkty při společných cenách. Vytvoření jednotného trhu pro zemědělské výrobky bez celních bariér a národních dotací bylo dokončeno v roce 1968 zavedením jednotných cen pro celé Společenství. Znamená to, že ceny zemědělských komodit jsou určovány administrativně a nikoliv tržně. Druhým principem SZP bylo zvýhodnění zemědělské produkce Unie před zahraničními výrobky. Zemědělský sektor Unie začal být chráněn vysokými cly uvalenými na dováženou produkci, což znamenalo zdražení importovaného zboží. Současně se začal subvencovat export tak, aby zemědělská produkce Společenství mohla být konkurenceschopná na zahraničních trzích. Třetí zásadou je finanční solidarita - náklady SZP jsou hrazeny se společného rozpočtu a o zemědělské politice rozhodují orgány Unie.
Měla společná zemědělská politika i negativní důsledky?
Společná zemědělská politika garantovala minimální cenu pro většinu zemědělské produkce, což postupně vedlo k obrovské nadprodukci. Na domácím trhu nenacházelo zboží odbyt. Bylo nutné dotovat skladování přebytků i jejich export. Výdaje na financování zemědělství narůstaly a zvyšovaly se i ceny zemědělských výrobků (jednotná cena výrobku se totiž administrativně stanovovala na úrovni toho státu, ve kterém se zboží prodávalo nejdráže). Zahraniční zboží začalo být levnější, takže v mnohých komoditách opět převážil dovoz, což bylo v rozporu se zásadami SZP. Výsledkem masivního dotování zemědělské nadprodukce, jíž se dosahovalo používáním umělých hnojiv a chemických přípravků, byly také značné ekologické škody.
