Prevence se musí vyplatit

autor: z Tiskového servisu Odboru prevence kriminality

TETOVÁNÍ JAKO SYMBOL

Symboly a jejich významy v tetování kriminálních živlů z nástupnických států SSSR

Nesmírně zajímavý a obsažný článek rakouského autora se podrobně zabývá tetováním a jeho sociálním významem od počátku zdobení lidského těla primitivními národy v dávné minulosti až po zcela účelovou symboliku organizovaných kriminálních band. Popudem pro autora ke studiu tetování ruského podsvětí byly dva úspěšně vyřešené případy:

1. Při přestřelce s polskými policisty byli v roce 1991 zastřeleni čtyři Rusové, členové party pašeráků aut ze západní Evropy do Ruska. Jejich osobní doklady byly falšované. Tetování na tělech mrtvých ale poskytlo policii nepřímé informace o stáří, odsouzeních, délce pobytu ve vězení a typu vězení. Identifikace pachatelů potom nečinila polským úřadům žádné problémy.
2. Velkým úspěchem FBI bylo zadržení kmotra ruské mafie Vjačeslava Kiriloviče Ivankova, který přicestoval do USA v roce 1992 s cílem vybudovat zde ruské kriminální impérium. O tři roky později byl na základě sledování a důkladného vyšetřování zatčen spolu s dalšími čtyřmi zločinci při přípravě rozsáhlého vydírání. Ivankov, v Rusku známý pod přezdívkou "Japončík", byl v roce 1996 odsouzen ke 115 měsícům trestu odnětí svobody. Tetování na jeho těle prozradilo, že patří ke skupině "Zlodějů v zákoně" (speciální označení elity v ruské mafii).

Historie tetování Pro lepší pochopení tetování sáhl autor do odborné i historické literatury a vysvětluje pojem na základě jeho původního významu (haitský výraz "tatau" = označovat, značkovat). Uvádí rituální zvyky primitivních kmenů, které používaly tetování nejen k ozdobení těla, ale i jako zdůraznění svých výjimečných vlastností, krvavou a bolestivou cestou získaný motiv (obrázek), talisman, který má nositele ochránit před zlými silami. Ze starověkých národů měli tetování v oblibě především Trákové, Řekové a Egypťané, kteří tetovali otroky a vězně. Japonci (v předkřesťanském období) tetovali odsouzence na smrt, aby je na onom světě "ďábel lépe našel". Hinduisté tetovali své děti vedeni strachem, že je v dalším životě nepoznají. Římané vypalovali značky na těla otroků, zajatců, zlodějů a prostitutek. V roce 787 n.l. bylo tetování papežem Adrianem I. zakázáno. Přesto se křižáčtí rytíři na taženích do Jeruzaléma nechali potetovávat různými křesťanskými motivy, což jim v případě smrti mělo zajistit pohřbení. Severoameričtí Indiáni se nechávali tetovat, aby dali svému společenství najevo, kterými výjimečnými vlastnostmi a jakou fyzickou silou jsou vybaveni. Do středověké Evropy se tetování dostalo s mořeplavci a obchodníky, kteří se na svých zámořských cestách nechali tetovat od "divochů". Obliba tetování přetrvávala především mezi námořníky, vojáky, kuplíři, prostitutkami a komedianty. Tetováním se zabývali někteří řemeslníci (tesaři, ševci, koláři), kteří se časem vypracovali k velké zručnosti. Tetování se také používalo ve válkách pro lepší identifikaci padlých, příslušníci SS měli vytetovanou svou krevní skupinu a runový znak na levé horní části paže, vězňům v koncentračních táborech byla tetována vězeňská identifikační čísla. Je málo známo, že i tři hlavní účastníci jaltské konference byli tetováni: Churchil měl na paži vytetovanou kotvu, Stalin měl na prsou lebku a Roosevelt rodový znak. Po roce 1960, kdy byl v USA odvolán zákaz tetování (epidemie žloutenky), rozmáhá se v Americe i Evropě tetování jako módní trend zdobení těla, na které navazují piercing, bodypainting a branding. Postup výzkumu V roce 1996 se autor článku setkal na jednom odborném semináři pořádaném IPA s policisty z Ukrajiny, kteří hovořili o tetování trestanců v bývalém SSSR, ale podrobnější údaje poskytnout nemohli. Po přečtení Solženicynovy knihy Souostroví Gulag se autor rozhodl této otázce věnovat podrobně. Oslovil celou řadu kolegů - policistů z různých zemí světa (Ukrajina, Maďarsko, Polsko, Německo, Kanada, Švýcarsko, Anglie) a získal překvapivě bohaté informace. Ze služební cesty do Ruska mu jeden známý přivezl "za pár dolarů" velice obsažný materiál týkající se výzkumů ve zhruba dvou tisících - částečně na základě nucených prací postavených - pracovních táborech a nápravných koloniích s celkovým počtem 6 milionů vězňů, které byly rozesety od Minsku po Čukotku a od Baku po Tajmyr. Tetování v Rusku V roce 1691 bylo v Rusku uzákoněno tetování kriminálních živlů (v podobě obrazu orla na tvář). Později byli vrazi na tváři a čele cejchováni písmeny "Z" a "M". Jako tetovací nástroj sloužilo prkénko se zafixovanými hřebíky, které se pod velkým tlakem přikládalo na pokožku zločince. Do otevřené rány se potom vtíral střelný prach, čímž vzniklo nesmazatelné označení pro celý zbytek života. Jako protest proti tomuto úřednímu opatření začalo podsvětí používat vlastní symboliku tetování. Vlastní řeč, vlastní znamení, vlastní tetování, kterému rozuměly pouze kriminální živly určité etnické skupiny, byly obvyklé už mezi ukrajinskými zloději koní, šlapkami a tuláky. V řeči ruského podsvětí je tetování nazýváno regalka a jeho kriminologický význam byl poprvé zkoumán koncem 19. století. Výsledky výzkumu provedeného francouzskými, ruskými, německými a belgickými kriminology byly v roce 1960 ruským režimem staženy a od té doby utajovány. Za dob Stalina bylo protisovětské tetování důvodem k trestu smrti zastřelením bez soudu, vytetované obrazce mající nádech kritiky režimu byly rigorózně chirurgicky odstraňovány. S naivní důvěrou, že mohou zvrátit trest smrti zastřelením, nechávali si někteří odsouzenci na hruď vytetovat portréty Stalina, Lenina nebo Marxe. Tetování jako vizitka a hodnostní odznak Tetování ruských zločinců je svým způsobem druh vizitky, hodnostní označení pro místo v kriminální hierarchii. Na základě podrobného studia příslušného tetování lze i bez osobních dokladů určit, o koho se jedná. Tetování dává informace o dosavadním průběhu života, názorech a postojích nositele, o kriminálních zkušenostech, specializaci, stupni kvalifikace, pracovních metodách, druzích odsouzení, délce výkonu trestu a přesně určuje pozici v kriminální hierarchii. Tvoří pouze pro zasvěcené dešifrovatelný kód, ukazující příslušnost nositele k určité kastě zločinců. Význam tetování je profesionálním tajemstvím a nesmí být podle zákonů podsvětí prozrazen. Už za dob carství byli pachatelé trestné činnosti a nepohodlné osoby posíláni do vyhnanství a pracovních táborů na Sibiř. Tato praxe zůstala zachována i po ruské revoluci. Úkolem sovětských pracovních a nápravních táborů bylo na základě disciplíny a nucených prací jedince "napravit" a vštípit mu hodnoty socialistické společnosti. V boji o uskutečnění této utopie byl každý kverulant obětován cíli. Životní podmínky v pracovních a nápravných zařízeních byly katastrofální. Vězni zde žili podle svého vlastního kriminálního kodexu. Vytvořili jakýsi protipól společnosti s vlastními zákony, uzavřený mikrokosmos s vlastními hodnotami, morálkou, vyjadřováním. Informace o ruských věznicích byly pro Západ tabu. Zcela výjimečné povolení bylo poskytováno podle libovůle správy tábora na základě výše úplatku. Po perestrojce se informace o táborech, vězních i vlastním tetování staly výhodným obchodním artiklem. V současných věznicích panuje vojenský duch, nosí se uniformy a vlasy střižené nakrátko. Na lidech je vidět dezorientace, rezignace, deziluzace, jsou deprimovaní, bez iluzí. Svého druhu univerzita kriminality placená státem. Vězni odsouzení za drobnou kriminalitu, homosexualitu nebo přestupek jsou ve společnosti nejtěžších kriminálních živlů a v boji o přežití se buď rychle přizpůsobí a naučí, nebo nepřežijí. Vyjdou-li z věznice, jsou už poučeni a připraveni pro život v podsvětí. Podle nepsaných táborových zákonů nezůstane věrný člen zločinecké lóže na svobodě déle než jeden rok. Nárůst kriminality v Rusku vyvolává stále těžší tresty. V roce 1991 bylo vyneseno 206 rozsudků smrti a pouze dva odsouzení byli omilostněni. "Zloději v zákoně" Tímto termínem jsou označováni zločinci s výlučným postavením, kápa, kteří tvoří elitu v ruském podsvětí. Historie jejich vzniku sahá do dob carského Ruska. Struktura společnosti v ruských věznicích je velmi složitá a sahá od nejnižších (zavřených za drobnou kriminalitu, s mizivou šancí na přežití, rovnajících se bezprávným otrokům), až po elitu, která nikdy nepracuje. Ruské ministerstvo vnitra odhaduje počet této elity v podsvětí na cca 1100 příslušníků, mnozí pocházejí z Gruzie. Hierarchie je důsledně dodržována, každý vězeň ví, kde je jeho místo a co si smí dovolit. Názorný přehled o symbolice tetování ruského podsvětí je uveden v ukázce tabulky, která popisuje motiv, jeho umístění na těle a přesný význam. (Ukázka tabulky uvádí v abecedním řazení 11 motivů, originál popisuje 500 motivů). V závěru jsou uvedeny skupiny symbolů podle jejich významu včetně stručného popisu (symboly: informativní, sentimentální, agresivní, erotické, textové, politické, religiózní a dekorativní).

Ukázka tabulky popisující motivy tetování

Motiv:	Umístění na těle	Význam
orel prsten na palci	prsten na palci pravé ruky	autorita mezi zloději
orel s korunou	-	stoupenec monarchie, pochodeň označuje sounáležitost propuštěných z vazby
orel s roztaženými perutěmi a pařáty , často s osmicípou hvězdou	hruď, přes podpaží na plece	elita v podsvětí, autorita, tvrdý, eso, důležitá osoba, orel je symbol velké psychické síly, pýchy, hrdosti,  tj. domýšlivosti, ješitnosti
orel s číslicí	-	symbol síly a krutosti, číslice označuje stáří, ve kterém se nositel nechal tetovat
orel zatínající drápy do lidské ruky	-	"generál", vůdce zlodějské bandy mladých,  nechávající se vydržovat svými "žáky"
orel držící v drápech ovci	hruď	osoba, která byla ve vězení za znásilnění
orel útočící na ženu	hruď, záda	znak sexuální agresivity
orlí hlava, lví tělo	-	zachování tajemství na věčné časy
javorový list	-	spojení s ukrajinskou diasporou v Kanadě
javorový list	hřbet ruky	začátečník mezi zločinci, přísahám, že zabiji uniformovaného