autor:
- zb -
Restaurace a kavárna s obloukovými okny, doplněnými hezkou štukovou ozdobou, s dávným jménem Stadt Dresden. Restaurace zůstala ještě po roce 1945, ovšem se jménem Beseda, ale jen krátce. Dům byl totiž degradován - ač je to k nevíře - na skládku brambor. Těm se ovšem za velkými okny nedařilo, vesele zelenaly. Jenomže dům měl určen zcela jinou životní kapitolu, tentokráte nejen užitečnou, ale dá se říci krásnou. Pan učitel Josef Vondráček jistě dovolí, abych použila několik údajů z jeho vzpomínek.
Takže: v roce 1947/48 založili učitelé ve škole na Dobrovského náměstí loutkové divadlo. V roce 1953 dostala tato loutková scéna vlastní budovu, bývalou restauraci Besedu. Tříčlenný kolektiv se rozrostl na třicetičlenný, obětoval spoustu času a práce a vytvořil v budově divadélko, které mohly Rumburku závidět okolní obce, neboť dle slov p. učitele Vondráčka vzešlo z lásky a nadšení. Bylo to divadélko skutečně kouzelné a všem, kteří se o ně zasloužili, patří dík po všechny časy. Patrně by třeba čiperný darebáček Bábulínek a další hrdinové dokázali zaujmout i dnešní děti. Leč valně je neužily ani minulé dětské generace. Dům spěl ke svému (snad už konečnému) osudu. V roce 1960 bylo divadélko s řadou neuskutečněných slibů zrušeno, budova stavebně upravena a přestěhovalo se sem ze zcela nevyhovujícího krámku železářství, později prodejna kuchyňských potřeb. Dobře vedená prodejna je tu stále, nelze než popřát hodně zdaru, ale jistě by nebylo na škodu, kdyby se našli další zanícení loutkáři a při plánované úpravě domu kultury i kousek místa pro loutkové divadélko. To jen jako námět občana, ke kterému bych předem popřála hodně úspěchu.
autor: - zb -
Restaurace a kavárna s obloukovými okny, doplněnými hezkou štukovou ozdobou, s dávným jménem Stadt Dresden. Restaurace zůstala ještě po roce 1945, ovšem se jménem Beseda, ale jen krátce. Dům byl totiž degradován - ač je to k nevíře - na skládku brambor. Těm se ovšem za velkými okny nedařilo, vesele zelenaly. Jenomže dům měl určen zcela jinou životní kapitolu, tentokráte nejen užitečnou, ale dá se říci krásnou. Pan učitel Josef Vondráček jistě dovolí, abych použila několik údajů z jeho vzpomínek.
Takže: v roce 1947/48 založili učitelé ve škole na Dobrovského náměstí loutkové divadlo. V roce 1953 dostala tato loutková scéna vlastní budovu, bývalou restauraci Besedu. Tříčlenný kolektiv se rozrostl na třicetičlenný, obětoval spoustu času a práce a vytvořil v budově divadélko, které mohly Rumburku závidět okolní obce, neboť dle slov p. učitele Vondráčka vzešlo z lásky a nadšení. Bylo to divadélko skutečně kouzelné a všem, kteří se o ně zasloužili, patří dík po všechny časy. Patrně by třeba čiperný darebáček Bábulínek a další hrdinové dokázali zaujmout i dnešní děti. Leč valně je neužily ani minulé dětské generace. Dům spěl ke svému (snad už konečnému) osudu. V roce 1960 bylo divadélko s řadou neuskutečněných slibů zrušeno, budova stavebně upravena a přestěhovalo se sem ze zcela nevyhovujícího krámku železářství, později prodejna kuchyňských potřeb. Dobře vedená prodejna je tu stále, nelze než popřát hodně zdaru, ale jistě by nebylo na škodu, kdyby se našli další zanícení loutkáři a při plánované úpravě domu kultury i kousek místa pro loutkové divadélko. To jen jako námět občana, ke kterému bych předem popřála hodně úspěchu.