autor:
E. Tuma
Ještě v první polovině uplynulého století bývali botanikové-floristé nápadní tím, že chodili na exkurze s plechovými botanickými torbami. Dnes jsou méně nápadní, protože rostliny pro herbáře sbírají do igelitových sáčků. Kdyby současní botanikové chodili s plechovými torbami, byli by rumburští občané v prvních pěti červencových dnech jistě poznali, že je tu botaniků nějak nezvykle mnoho. V ty dny zde totiž pořádala Severočeská pobočka České botanické společnosti floristický kurz, který měl bezmála padesát účastníků.
Tyto kurzy mají už svou dlouholetou tradici. Sledují dvojí cíl - jednak školit méně zkušené botaniky ve floristické práci, jednak floristicky prozkoumat a zmapovat některou část zájmového území pobočky. A tak se tyto kurzy odbývaly už na mnoha místech. Je radostné, že Šluknovský výběžek se těší tak velké pozornosti botaniků, že se v této oblasti kurz pořádá už počtvrté (v Rumburku 1978, 1986 a letos, v Chřibské 1994). Snad sem botaniky přitahuje půvab a rostlinná pestrost zdejší přírody, snad to, že ve floristické práci je na co navazovat. Botanizovalo se zde už od začátku 19. století. Bohatý výsledek práce mnoha generací botaniků až do druhé poloviny 20. století shrnula Marschnerova Květena Šluknovského výběžku, která vyšla v osmdesátých letech.
První menší exkurze podnikli účastníci kurzu už v sobotu 1. července odpoledne. Jedna skupina zamířila do bývalé pískovny jižně od Filipova, druhá do lesa pod Dýmníkem. Druhý den kurzu, v neděli 2. července, vedly cesty jeho účastníků po stopách autora zmíněné Květeny Šluknovského výběžku Hanse Marschnera, kterému byla dopoledne ve Starých Křečanech odhalena pamětní deska. Následovala pak celodenní exkurze po okolí této obce. Pozornost byla věnována hlavně mokrým loukám severně od Brtníků. Na nachozené kilometry byl bohatý třetí den kurzu. Ze zastávky Šluknov údolí vedla trasa exkurze okolím blízkých rybníků, dále pak do Království, na místa zaniklého Fukova a do Šluknova. Ve zmíněných třech lokalitách působil kolem poloviny 19. století význačný botanik Wenzel Karl. Poslední celodenní exkurze vedla do Lipové, na vrch Jáchym a do okolí osady Liščí. Dosavadní převážně slunné počasí se odpoledne zhoršilo, ale déšť už neohrozil náš program. Ve středu 5. července hustě pršelo a vál silný vítr. Kurz měl skončit až v poledne, ale většina účastníků se shodla, že v tomto počasí botanizovat nelze. Pouze desítka nejhouževnatějších vydržela až do konce a zkoumala louky severovýchodně od Rumburka.
Nám několika rumburským účastníkům kurzu se zdálo, že všichni, kteří u nás v Rumburku a jeho okolí několik dní pobyli, odjížděli spokojeni. Spokojeni s výsledky kurzu. Každý měl možnost něco nového poznat, méně zkušení se něčemu přiučit. Bylo sice se zármutkem konstatováno, že mnoho cenného z naší přírody v uplynulých desetiletích vymizelo. Radostné však bylo zjištění, že se přece jen tu a tam něco pozoruhodného zachovalo, třeba louky se vstavači a s vrbou plazivou, nebo rašelinová loučka se stovkami exemplářů rosnatky okrouhlolisté. Spokojenost byla i s počasím. Ti starší, kteří se pamatovali na kurz v Rumburku před 22 lety, mají Rumbursko ve vzpomínkách jako krajinu, kde věčně prší. Přesvědčili se, že tomu tak není vždy.
Účastníci, kteří zde byli v minulosti, konstatovali, že se u nás ledacos zlepšilo. Viděli ve výběžku mnoho opravených domů, upravených zahrad (bohužel ne všude). Vypravovali jsme jim o bohatém kulturním životě u nás. Ukázali jsme jim i při nedostatku času alespoň některé místní zajímavosti (rumburskou Loretu, krásně opravené kostely ve Šluknově a v Království, geologickou zahradu u Schnittnerů v Zahradách). Všem se velmi líbila secesní budova gymnázia, kde měl kurz základnu. Za poskytnutí této základny vedení kurzu děkuje ředitelství školy.
