Platí se v Evropské unii stejně vysoké daně?
Snaha o daňovou harmonizaci (tedy vzájemné slaďování daňových sazeb, ale i sjednocování mechanizmu výběru daní) je jedním z důležitých cílů Unie. Podstatnější rozdíly mezi členskými státy totiž znamenají porušení hospodářské soutěže a narušení rovnosti podmínek podnikání. Významného pokroku v daňové harmonizaci se dosáhlo u nepřímých daní (tedy daní, jež občan neodvádí ze svého příjmu, nýbrž v ceně zboží či služeb, které zakoupí). Značný přínos mělo opatření v oblasti DPH. Výrobky jsou nyní zdaňovány podle sazeb v zemi, kde byly zakoupeny, díky čemuž odpadly kontroly na hranicích. Zároveň byla zavedena jednotná minimální úroveň standardní sazby DPH ve výši 15 % a dohodnuta byly jedna či dvě nižší sazby DPH (minimálně na úrovni 5 %). U spotřebních daní zatím jednotná sazba neexistuje. Nicméně, podařilo se nalézt dohodu na minimální spotřební dani pro alkohol, tabákové výrobky a oleje. Pracuje se i na harmonizaci přímých daní (daně z příjmu podniků i osob), avšak v této oblasti se úplné sjednocení sazeb nepředpokládá. Mají v Evropské unii všichni občané stejná práva při podnikání i v ostatních oblastech života? V EU platí zákaz diskriminace z důvodů pohlaví, rasového nebo etnického původu, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Novinkou může být zjištění, že v Unii platí i zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti. Pozitivní důsledky posledně zmíněného zákazu je možno dokumentovat na mnoha příkladech z "firemní oblasti" - volný přístup k veřejným zakázkám či právo začít svobodně podnikat v jiném členském státu. Jde pochopitelně i o právo být v kterékoliv zemi Unie zaměstnán za stejných podmínek jako státní příslušníci této země.