V pohádkovém lese

Publikováno: 15.6.2000 Autor: red
autor: Bohunka Slaná Do pohádkového lesa jsem se vydala se svou sedmiletou dcerou letos poprvé. Nejsem už, bohužel, ve věku, kdy mě udivují a uchvacují malovaná zvířátka v trávě a povedeně vyvedené pohádkové bytosti. Dívám se na vše z trochu jiné stránky. A o ten můj "trochu jiný pohled" bych se s Vámi ráda podělila. Jak jsem tak procházela jednotlivými stanovišti trasy, uvědomovala jsem si, jak je fantastické, že mezi námi jsou stále lidé, kteří dokážou celé dopoledne sedět na stromě v kostýmu čarodějnice a usměrňovat a zpomalovat, často žbrblající, hrnoucí se dav. Mimochodem, paní čarodějnice, i já jsem byla trochu naštvaná, když jsem u té závory skoro půl hodiny stála, ale pak jsem se Vám v duchu několikrát omluvila, neboť bez tohoto zásahu by to dále opravdu organizovat nešlo. Ale nejen výkon čarodějnice na stromě je třeba ocenit. Vžívala jsem se do kůže zvířátek, která celé horké dopoledne prožila v kožešinovém kostýmu; do role rytíře, který hodiny sbíral a podával dětem míčky, kterými se ony strefovaly do brnění; do úlohy vojáka, který neustále zastavoval průchozí a přesvědčivě na ně hartusil, že "přes tu hranici bez královského povolení neprojdou" a do všech dalších nesnadných rolí. Myslím, že ochoty a obětavosti těch nejméně 80 lidí v převlecích na trase je třeba si vážit a poděkovat jim. Ještě více si zaslouží dík pracovnice domu dětí. Vždyť ony to byly, které musely zajistit program a plynulý chod celého dne, včetně zajištění kostýmů, rekvizit, namalování obrázků a tisíce dalších drobností, na které je nutné při přípravě takovéhle velké akce myslet. Jako v každé pohádce, i v této není jen dobro, ale, bohužel, i zlo. To zlo, v tomto případě, jsou někteří dospělí návštěvníci akce, kteří se nestyděli u stánku s keramickými přívěsky tyto výrobky dětí z keramického kroužku krást. A tak nejen básníci přicházejí o iluze a nejen to mládí je zkažené.