autor:
vybrala SV.
Co dělá Evropská unie pro ochranu hospodářské soutěže?
Dodržování společných pravidel hospodářské soutěže je důležitou podmínkou fungování jednotného trhu a má význam i pro ochranu spotřebitele. Unie proto zakazuje praktiky, které by narušovaly rovnost podmínek při obchodu a podnikání uvnitř jednotného trhu. Cílem je mj. zabránit dohodám omezujícím soutěž mezi podniky, nedovolit zneužívání dominantního postavení na trhu či zabránit, aby stát uděloval finanční podpory podnikům. Ochrana hospodářské soutěže na "evropské" úrovni zasahuje také do oblasti spojování podniků, a to tehdy, když se chtějí spojit firmy alespoň ze dvou zemí a jejich celkový obrat přitom přesahuje stanovený limit. Na dodržování pravidel hospodářské soutěže v rámci společného trhu EU dohlíží Evropská komise. (Vedle toho existují i národní antimonopolní úřady, které nejsou podřízeny Komisi a které řeší lokální porušování pravidel.) Rozhodnutí Komise jsou závazná, je ale možné se odvolat k Evropskému soudu první instance. Za nedodržování pravidel může Komise uložit pokutu, případně některé akty přímo zakázat. Pokuty dosahují nezanedbatelných částek. Například jistý německý podnik byl v roce 1998 odsouzen k zaplacení 205 milionů marek za to, že zakazoval svým prodejcům v Itálii, aby prodávali výrobky této firmy německým občanům, kteří se ze své vlasti vypravili přes Alpy k nákupům těchto produktů v Itálii za podstatně levnější cenu než u nich doma.
Kolik peněz odvádí státy do společné pokladny Evropské unie a k čemu se tento rozpočet používá?
Unie má "vlastní zdroje", což jsou jí trvale přidělené příjmy, které automaticky plynou do pokladny EU. Mezi příjmy patří jednak celní výnosy, tedy cla uplatňovaná na zboží dovážené do EU ze třetích zemí. Druhým zdrojem příjmů jsou zemědělské odvody, což jsou celní poplatky za dovoz zemědělských plodin a výrobků do EU z nečlenských zemí. Třetím a nejvýznamnějším zdrojem je část daně z přidané hodnoty (DPH) vybrané v členských státech. V současnosti jde o 1,4 % z vybrané DPH. Takzvaným čtvrtým zdrojem je příspěvek členských států, který je podílem na hrubém domácím produktu (HDP) národních ekonomik. Příspěvek je stanoven tak, aby celkový příjem z vlastních zdrojů nepřekročil strop 1,27 % HDP členských států. Tato úroveň má být zachována minimálně do roku 2006. Pokud jde o výdaje, jejich největší část směřuje do zemědělství. Velká část výdajů jde také na tzv. strukturální fondy, jako jsou Evropský fond pro regionální rozvoj (pomáhá zaostávajícím regionům a upadajícím průmyslovým oblastem) či Evropský sociální fond. Vedle toho existuje i Fond soudržnosti, z něhož se financují ekologické projekty a rozvoj dopravní infrastruktury. Další prostředky jdou mj. na vnitřní politiky (výzkum, školství, mládež, energetiku atd.), na rozšíření Unie či předvstupní pomoc žadatelům o vstup. Část výdajů spolkne i administrativa orgánů EU, což pro rok 2000 představuje částku 4,5 miliardy EUR (cca 163 miliard Kč), což je méně než 5 % celkových výdajů. Celkové výdaje by v roce 2000 měly dosáhnout zhruba 92 miliard EUR (cca 3,3 bilionu Kč).
