Co se mi nelíbí

Publikováno: 18.5.2000 Autor: red
autor: BL V poslední době mne překvapilo sdělení mé přítelkyně, které umřela maminka, že kvůli pozůstalosti musí jet k notářce do Děčína. Ujišťovala jsem ji, že to je určitě omyl, že notářka jezdí do Rumburka. Patrně jsem se mýlila. Zřejmě došlo v této službě k posunu a pochopitelně opět v neprospěch občana. Teď mne jen trápí otázka, zda až budou zrušeny okresy, nebudeme muset za notářem třeba až do Ústí n. L. Ostatně proč ne? Hlavně, když ten, kdo má sloužit, protože je za to honorován, má pohodlí. Problémy nás, občanů, jak a čím se na určenou dobu do Děčína dostat, zda nám zaměstnavatel dá dovolenou apod., zřejmě nejsou vůbec důležité. Proč by měl jeden úředník jednou za čas přijet do Rumburka, když může dvacet lidí jet do Děčína. Dodejme, že třeba ne jen jednou, že je to nelogické? Jak pro koho! Také jsem dostala anonymní dopis. Zřejmě úplně stejný jako redaktorka RN. Nemám anonymy ráda, většinou jsou hrubé, až neurvalé. O tomto se to však říci nedá. Napsal jej zřejmě někdo, koho věci, o nichž píše, trápí, někdo, kdo je dobře informován, ale bojí se vystoupit veřejně. Některé údaje z dopisu jsem si ověřila a musím konstatovat, že se zakládají na pravdě. Neměla jsem možnost ověřit si všechny. V některých kritizovaných případech městská rada učinila rozhodnutí, aby se chyby neopakovaly, včetně finančních postihů provinilého. Anonymy prý patří do koše. Asi ano. Přesto já jsem nad tímto hodně přemýšlela. A možná by nebylo od věci, kdyby to udělali i jiní. Třeba to je přímo v jejich zájmu.