autor:
B. Ledvinková
"Vy komedianti se máte. Zahrajete pár představení a jste v balíku. Hele, nekecej, že za to nic nebereš, to ti nevěřím." S takovýmto nebo podobným názorem se setkala většina z nás, kteří děláme ochotnické divadlo. Některé to pobavilo, jiné rozzlobilo. Ani se někdy nedivím, ono chodit třeba třičtvrtě roku dvakrát týdně na zkoušky, pak několikrát v měsíci nosit kůži na trh před diváky, čekat na jejich reakci, často přemáhat zdravotní problémy, aby se představení nemuselo rušit, a ještě poslouchat nezasloužené invektivy, to někdy i zabolí.
Proto bych ráda uvedla věci na pravou míru. Protože jde o divadlo amatérské, všichni je děláme zdarma. Nikdo z herců, ani režisér, ani nápověda nedostane ani korunu. Vstupné jde do pokladny domu kultury (teď mluvím o souboru DK), který z něj hradí elektřinu, vytápění, poplatky OSA a Dilie, někdy zaplatí látky na kostýmy, jindy materiál na rekvizity a jindy si obojí platí členové souboru z vlastní kapsy. Kostýmy si šijeme sami, rekvizity, jimiž třeba v posledním představení Nejkrásnější válka byly helmice, dobové zbraně, nádoby apod., jsme si také dělali sami. Dojíždějící divadelníci si v plné výši hradí i dopravu na zkoušky. Počítejte, není to zanedbatelná částka, 9 měsíců 2x týdně třeba z Rybniště! Zisk z vybraného vstupného zůstane domu kultury, je použit na úhradu nákladů jiných akcí, které si na sebe nevydělávají, převážně na pořady pro děti.
Trochu jiné je hospodaření občanského sdružení divadelního souboru Hraničář. Soubor si vstupné vybírá sám, ale platí z něj domu kultury smluvní příspěvek na elektřinu a vytápění při zkouškách i představeních. Ani zde však členové souboru žádné odměny nedostávají, naopak, do společné pokladny odvádějí členské příspěvky. Takže materiální zisk divadelníkům rozhodně nehrozí, nemáte jim tedy co závidět. Snad jen to, že pěstují svého koníčka s plným nasazením, s láskou a obětavostí. Jedinou odměnou jim za to je kytka při premiéře a potlesk diváků.
