autor:
Rostistal Koucký
Ve stínu vládně-opozičních šarvátek se poněkud neoprávněně octlo první výroční, kdy demokraticky zvolení poslanci a senátoři (bez referenda) odevzdali naši bezpečnost a suverenitu pod křídla mocného NATO. Prý se tím zajistí naše bezpečnost, ale na druhé straně je jasné, že by v případě konfliktu byly postiženy všechny členské země NATO bez rozdílu - tak nevím. Zato "natovští" stratégové si jistě pochvalují, že aniž by museli obětovat jediného vojáka, získali prostor tisíce kilometrů směrem na východ. Nárazníkovým pásmem by již nebylo Německo jako dosud, ale Polsko, ČR a Maďarsko. Navíc na tom jejich šéfové ještě vydělají. Naši politici nám zapomněli říci, co by to stálo naši státní pokladnu (již tak stále prázdnou), kdybychom se chtěli stát plnohodnotným členem. Například v roce 1989, kdy byl poměr dolaru a koruny 1:15, stála jedna hodina letového provozu nadzvukového stroje 170.000 korun. V roce 2000 přijde 1 hodina provozu nadzvuk. letounu na 6 milionů korun. Po vyřazení letadel ruské výroby by bylo nutné zakoupit nová letadla v počtu nejméně 36 strojů (např. typu Mirage) v celkové hodnotě 40 miliard Kč. K tomu bude nutno zakoupit náhradní motory, součástky, výzbroj a další vybavení (například cena jediné rakety typu ATM činí 14 - 28 milionů Kč). Je pravda, že představitelé NATO netrvají na tom, že naše armáda musí být vyzbrojena nadzvukovými letadly. Pak je tu ale otázka, jak zabezpečit ochranu našeho vzdušného prostoru (najmout si piloty a letadla např. Německa?). I za to by bylo nutné platit. Obdobné problémy jsou u modernizace pozemních sil naší armády. V každém případě výdaje na armádu porostou. V letošním roce je to 44 miliard. Kč, do deseti let se mají tyto výdaje údajně zvýšit nad 100 miliard Kč ročně. Dočkáme se tak zřejmě nové strategie sestavování státního rozpočtu - další škrtání sociálních výdajů. Problematické výhody z našeho členství jsme zaznamenali již v letošním roce. Milionové ztráty vyplývající ze zákazu vývozu vzduchotechniky do Iráku. My jsme však velkorysí. Za symbolickou jednu korunu užívá americká Svobodná Evropa budovu bývalého NS, rýsuje se zřízení rezidence pro pobyt americké FBI. Naproti tomu vláda striktně zamítla žádost o povolení sídla Mezinárodního slovanského výboru, zřejmě proto, že tato organizace odsoudila agresi NATO vůči Jugoslávii.
V těchto dnech si připomínáme smutné výročí. Jako novopečený člen NATO naše země vyslovila souhlas s útokem proti svrchovanému státu Svazové republice Jugoslávii (pokrytecky nazvaný humanitární operace), přestože jsme věděli, že jde o hrubé porušení mezinárodního práva. Po dobu 77 dní pak letadla NATO ničila továrny, mosty, televizní vysílače, elektrárny a další "čistě vojenské" cíle. Mimo lidských obětí budou obyvatelé další léta trpět nemocemi v důsledku použití grafitových bomb a raket s příměsí uranu. Právě tak jako obyvatelé Vietnamu ještě po 30 letech pociťují následky války, ve které Američané rozprášili tisíce tun jedů, aby zničili vegetaci, ve které se ukrývali vietnamští bojovníci. Naše občanské vlastenecké sdružení odsuzuje všechny akce, které jsou namířeny proti suverenitě kteréhokoliv státu.
V posledním roce 2. tisíciletí si se všemi mírumilovnými, demokraticky smýšlejícími občany připomeneme 55. výročí ukončení druhé světové války. Nutno přiznat, že to poslední století se lidstvu nijak zvlášť nepovedlo. Hned na jeho počátku se do sebe pustily evropské mocnosti a civilizace na zemi ztratila nejméně 20 milionů na obětech. Když pak ve třicátých letech vypukla občanská válka ve Španělsku, nikdo netušil, že mnohem větší pohroma nás čeká. Fašistická osa Berlín-Řím-Tokio si umanula, že se stane pánem světa, a zaplatili jsme to dalšími 50 mil. obětí. Vítězové revolucí, kontrarevolucí, majitelé realit jsou plni optimismu. Netuší, že jezdci apokalypsy jsou již na pochodu. Již byly vyzkoušeny všechny prostředky ničení a zabíjení v různých částech světa. Euroatlantický voják je připraven mačkat startéry raket (aniž by si ušpinil svůj mundůr) a večer pak se zbytkem světa sledovat u televizoru spoušť, kterou způsobil. Ještě je čas, abychom ve jménu zachování života na této zemi řekli své - NE!
