autor:
Mgr. Olga Vinšová
Občas se zájmem pročítám Rumburské noviny a dovídám se o dobrých počinech našich spoluobčanů. V současné době však, pokud nejde o sponzora či podnikatele, který nějaké organizaci věnoval finanční nebo věcný dar, je dosti obtížné najít člověka, jenž by si zasloužil poděkování nebo uznání za obětavou práci nebo nezištnou pomoc člověku nebo skupině lidí.
Uvědomila jsem si při této příležitosti, že přece jenom o někom vím, kdo by si něco podobného zasloužil. Už nějakou dobu docházím spolu s dalšími rodiči se svým synkem do kroužku taneční a pohybové výchovy, který vedou každou středu v podvečer manželé Širokých. S těmi ostatními rodiči ráda předávám synka do jejich péče, protože celých šedesát minut cvičení se dětem opravdu věnují a děti si pro svět pohybu dokáží získat. Zatím co jiné děti touto dobou sedí doma u televize, videa nebo počítače, tyto děti hravou formou nacvičují různé tanečky, scénky při hudbě, hrají různé hry, soutěže. Paní Marcela dětem supluje v jisté formě "Dádu Patrasovou", děti ji chápou, mají ji rády a podle hudby rytmicky dokážou cvičit. Není tedy divu, že když manželé nedávno docvičili program "Klauní Pulsík", při čemž jedna z maminek dětem ušila vhodná a veselá oblečení, a my jsme je viděli poprvé na dětském karnevalu, kde předvedly úvodní číslo, mnohým nám rodičům to vehnalo slzy do očí.
V době růžných civilizačních chorob je tato záslužná pohybová výchova velice žádoucí a chtělo by to asi mnohem více takových obětavců, kteří se dětem tímto způsobem budou věnovat. Chtěla bych proto jménem svým a doufám, že i jménem ostatních rodičů, manželům Širokým touto cestou nejen poděkovat, ale vyslovit obrovské uznání jejich práci s dětmi. Odměnou jim snad bude i to, že v těch dětských dušičkách vzpomínka na krásné pohybové hodiny při hudbě navždy zůstane.
