autor:
pracovnice muzea
Kraslice patří k magickým předmětům prastarého původu. Přisuzovala se jim nadpřirozená moc, byly symbolem života, plodnosti a růstu. Ornament měl symbolický význam stejně jako barva. Červená je barvou krve, barvou života. Zdobená vajíčka se vyskytovala nejen na velikonočním stole, ale také na slavnostní tabuli při svatbě, narozeninách nebo pohřbech.
Kultovní smysl nemělo jen darování, ale požití jejich obsahu. Tento význam začal postupně v druhé polovině minulého století slábnout a byly zdobeny výfuky. Vajíčka byla původně směňována za naturálie, od konce 19. stolení prodávána za peníze. Malování kraslic se stalo pro mnohé zručné ženy činností výdělečnou, v muzeích se dochovaly exponáty svědčící o jejich velké tvůrčí invenci.
Nejpestřejšími kraslicemi jsou slovácké. Valašské bývají tmavé - hnědé, fialové, černé. V Čechách bývala odjakživa většina kraslic červená.
K výzdobným technikám patří batikování voskem, parafínem, vyškrabování, ovazování různými rostlinnými dekory před ponořením do barvy, leptání vodou z kyselého zelí nebo kyselinou, plastické zdobení slámou, voskem a bezovou duší. Novějším způsobem je okutí. Uvařené vejce se na delší čas namočí do octa, změklá skořápka se vpasuje do předem připravované obruče. Do skořápky je možné vsadit i malé podkůvky. Velikonoční vajíčka se světila stejně jako beránek, mazanec, chléb a víno na Boží hod velikonoční.
Lidová legenda z Blešna u Hradce Králové vysvětluje vznik tradice malovat velikonoční vajíčka: Když prý Ježíš chodil se svatým Petrem po světě, navštívili jeden statek, kde prosili hospodyni o chleba. Protože v domě nebyla ani skýva, hospodyně upekla v teplém popelu vejce a pocestné pohostila. Po jejich odchodu chtěla smést skořápky, ale ty se proměnily ve zlato. Selka pak každému pocestnému připravovala vejce, ale žádné další skořápky se neproměnily. Na výroční den návštěvy záhadných pocestných pak začala rozdávat malovaná vejce.
