autor:
připravila SV.
Nejdříve je nutné si všimnout, jaké jsou formy legislativy ES (tedy tzv. komunitární legislativy). První takovou formou jsou nařízení. Ta se (jakmile je Společenství schválí) vztahují na všechny členy, kteří je už nemusí převádět do svého vnitrostátního práva. Mají platnost zákona a dotýkají se všech firem i občanů. Směrnice stanovují cíle, ale je na členských státech, jak je aplikují na vnitrostátní úrovni. Jsou ovšem závazné, pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo. Rozhodnutí se týkají konkrétních problémů a zavazují ty, jimž jsou určena, tzn. buď všechny státy, či jen stát některý, případně jen podniky nebo jednotlivce. Doporučení a stanoviska jsou právně nezávazná a pouze sdělují, jak se příslušný orgán staví k určité problematice. Legislativní proces Unie začíná návrhem Evropské komise. Znamená to, že s návrhem může přijít pouze Komise (to se však netýká 2. a 3. pilíře). Při zpracování návrhů musí Komise respektovat tři zásady - především evropský zájem, což znamená, že návrh musí vyjadřovat zájem Unie jako celku. Dále musí Komise návrh důkladně konzultovat, a to s vládami, s představiteli průmyslu, odborů apod. Třetí zásadou je, že Komise musí respektovat princip subsidiarity, to znamená, že podniká kroky jen tehdy, je-li to efektivnější ve srovnání s opatřením na úrovni členských států. Po formálním předání návrhu Evropské radě a Evropskému parlamentu závisí legislativní proces na vzájemném postupu těchto tří institucí. Pravomoci jsou mezi ně rozděleny podle oblasti legislativní úpravy. V některých případech Parlament pouze dává stanovisko Radě před jejím konečným rozhodnutím. V jiných případech (ochrana spotřebitele, volný pohyb pracovních sil apod.) má Parlament právo zamítnout navrhovaný právní akt, jestliže se mu před tím s Radou nepodařilo nalézt shodu. Významnou kapitolou je schvalování rozpočtu Unie. Navrhuje jej Komise, která předběžný návrh předkládá Radě. Ta do něj může vnést změny a poté jej předá ke schválení Parlamentu. EP může návrh přijmout nebo odmítnout. U tzv. povinných výdajů rozpočtu (společná zemědělská politika či rozvojová pomoc) však pouze navrhuje úpravy, přičemž definitivně o nich rozhoduje Rada.
