autor:
pracovnice muzea
Poslední postní týden od Květné neděle do soboty před Božím hodem velikonočním se nazývá pašijový (passio = umučení), svatý nebo velký. Květná neděle připomínala Kristův vjezd do Jeruzaléma. Každý rok se při obřadu předčítalo střídavě z Matoušova, následujícího roku z Markova a poté z Lukášova evangelia.
Středa v tomto týdnu se nazývá sazometná. V lidovém prostředí se jí říkávalo škaredá podle toho, jak se Jidáš škaredil na Krista. Kdo by se toho dne mračil, mračil by se po všechny dny v roce. Již od 12. století je v Německu doložen Zelený čtvrtek. Odvozen snad byl původně od zelené barvy mešního roucha. Je to výroční den ustavení Nejsvětější svátosti oltářní při Poslední večeři. Při mši umýval biskup a řeholní představení nohy 12 starcům nebo řeholním bratřím, po obřadu je pohostili a obdarovali. Tento liturgický úkon je symbolicky spojen s Poslední večeří Páně, kdy tak stejně učinil Kristus svým učedníkům. Na Zelený čtvrtek zní naposledy při mši kostelní zvony, pak se odmlčí do Bílé soboty - "letí do Říma". Místo mešního zvonku se užívá klapaček, místo velkých zvonů řehtaček. V mnohých krajích se lidé omývali časně zrána rosou. Hospodyně zametaly dvůr před východem slunce a smetí odnášely za humna, aby se v domě nedržely blechy. Kdo snědl před východem slunce pečivo s medem, byl uchráněn před uštknutím hadem a před žihadly sršňů. Po západu slunce vykropil hospodář věchýtkem slámy stavení a tím byl dům ochráněn před čarodějnicemi.
Velký pátek je v katolické liturgii dnem hlubokého smutku. Ve tři hodiny odpoledne zemřel Kristus na Golgotě ukřižován. Golgota je pahorek ve tvaru lidské lebky poblíž Jeruzaléma - latinsky lebka - calva, proto se též užívá názvu Kalvárie. Nekoná se mše a bohoslužba je složena jen ze zpěvu a čtení pašijí a velkopátečních přímluv. Důležitou součástí pobožnosti je odhalení a uctění svatého kříže. Protireformace zvýraznila význam tohoto dne jako doby, kdy je třeba myslet na spásu. Jezuité zavedli tzv. "Boží hrob", kam místo původního kříže umístili monstranci zakrytou rouškou, záplavu květin, svící a do dutiny pod oltářem sochu mrtvého Krista. Stalo se tradicí provádět pašijové hry. Tento den se přijímají hostie svěcené dne předešlého a liturgická barva je bílá. Zbylé hostie se přenášejí do Božího hrobu.
Z lidových zvyků jmenujme předení pašijových nití, což bylo rozšířeno v krajích s plátenickou výrobou. Kdo měl alespoň několik stehů touto čarovnou nití, byl ochráněn před zlými duchy a uhranutím. Košile z plátna z těchto nití chránila před bleskem. Tento den se nesmělo nic půjčovat z domácnosti. Nesmělo se prát, jinak by se pralo v Kristově krvi. Podle lidové víry země otevírala své ukryté poklady.
Následujícího dne je Bílá sobota (podle barvy roucha těch, kteří byli toho dne pokřtěni). Je to poslední den půstu. Věřící se přicházejí modlit k "Božímu hrobu", neslouží se mše a obřady začínají až v noci (vigilie Božího hodu velikonočního - matka všech vigilií). Obřadu spojenému se žehnáním světla, při němž se zpívaly žalmy, se říkalo lucernarium. Světily se také velikonoční svíce a křestní voda, prováděl se křest zejména dospělých. Předčítá se až 9 úryvků z Písma. V Čechách se světil oheň před vchodem do kostela. Mnohde bylo zvykem uhasit doma ohniště a před kostelem si pak vzít domů posvěcený žhavý oharek a jím založit oheň nový. Takové vyhaslé uhlíky se dávaly doma také za trám jako ochrana proti požáru. Z ohořelých dřívek se vyráběly i křížky, které měly zajistit dobrou úrodu pole.
Boží hod velikonoční je svátkem, kdy Ježíš vykoupil svět a vstal z mrtvých. Tohoto dne se světí velikonoční pokrmy - beránek (jako předobraz Krista), mazanec, víno (připomínka pokrmů při poslední večeři) a vejce, jež jsou obrazem Zmrtvýchvstání. Svěcení mělo kromě symbolického významu také praktický podtext. Po dlouhém půstu by přechod k tučné stravě mohl přivodit obtíže. Svěcené pokrmy měly tělo pomalu připravit na běžnou stravu.
V pondělí velikonoční se připomíná zjevení Krista dvěma učedníkům jdoucím do Emauz. Bezprostředně po Velikonocích následuje 40 radostných dní, kdy Kristus po svém Zmrtvýchvstání dlel ve světě. Ve čtvrtek po páté neděli se slaví svátek Nanebevzetí Páně. Padesátý den je pak slavností Seslání Ducha svatého (latinský název je pentékosté = padesátý).
Z hlediska zvyků je pondělí nejvýznamnější. Odbývala se pomlázka, mrskút či velikonoční hodování, ovšem krajově se zvyky lišily. Dnes máme Velikonoce spjaté se symbolem zajíčka, což se rozšířilo na konci 19. století. Je to německý zvyk a K. Schmidt napsal v jedné povídce, že zajíček snáší vajíčka pro mravné děti.
