autor:
Mgr. Marie Pytlíková
Musím přiznat, že současné vedení MÚ v našem městě již v poměrně krátké době prokázalo svou cílevědomou snahu v práci ku prospěchu města a jeho občanů i v řešení nahromaděných problémů. To vše s finančními prostředky, kterých by bylo zřejmě zapotřebí více. Tolik k úvodu.
Vrátím se k původní otázce "Proč?". Na podzimní veřejné schůzi se zastupiteli města i za účasti vedení MÚ se dotazovali přítomní občané na vše, co je o záležitostech města zajímalo. Kromě jiného byla položena otázka, která se opět týkala Parku přátelství, který v té době (byl začátek prosince!) byl neuklizený a v "normálním" zuboženém stavu. Odpověď zástupce vedení MÚ byla velmi vstřícná s příslibem rychlého řešení. Jenže za několik málo dní napadl sníh, který milosrdně přikryl vše ošklivé. Nedalo se nic dělat. Lednová obleva však zcela nemilosrdně odhalila v celé nahotě a po zimě ještě zvýraznila ubohý, ubožácký stav tohoto parku. A tak jsem se po zmátožení z úporné chřipky vydala na prohlídku téměř všech rumburských parků, abych mohla srovnávat. A to vedlo právě k tomu, že jsem si musela položit otázku "Proč?".
Pochopitelně Park Rumburské vzpoury přímo "vysmejčený" v celé ploše od květinové po nejvzdálenější ryze stromovou část do posledního lístečku až na větvičky, které v zimě ulámal vítr a sníh (navíc v zadní stromové části jsou všechny lavičky asi již dávno odstraněny).
Park u nádraží totéž, přestože je tvořen vzrostlými listnáči, ze kterých vždy před zimou spadne spousta listí, vyčištěný, připravený na radostný příchod jara, s ošetřenými, odborně přistřiženými keři a to nemluvě o parku naproti Unilesu, na počátku Růžové ulice (ta se má!), v perfektním ošetřeném stavu s množstvím obrovských nepoškozených rododendronů, které lemují přilehlé soukromé zahrady, upraveným velkým záhonem s trvalkami přikrytými dokonce před mrazem chvojím. Alespoň vyhrabaný a jakž takž udržovaný je park u pošty. Jistě by si snad každý po takovém zážitku musel položit otázku, proč tak daleko došla devastace právě Parku přátelství, o který léta není pečováno a o obnově ani nemluvě. Stromy, které byly vysazeny nebo odborně ošetřeny dávno před 10 lety, přežívají jen proto, že jsou přece jen silné, ale ty menší, zranitelnější, nemají šanci na přežití.
Po letošní zimě právě ty malé a slabé tam, kde není od okolních domů možno dohlédnout, mají ukroucené a ulámané větve i celé kmínky, které se neubránily a korunují tak dílo zkázy. O park se přece jen pečuje, ale jen tak, aby se neřeklo, asi 2krát, snad 3krát ročně posekáním a úklidem trávy. Péče o ostatní, třeba keře, prostě neexistuje, ty se jen olamují, jak koho napadne, a o květinách se už vůbec nedá mluvit. Jediný "zásah" provedl v rámci parku za celá dlouhá léta ČEZ rozsáhlým ořezáním větví a stromů lemujících park. Bylo z nich dostatek levného, užitečného paliva! A tak se nedivme, že tento stav, ve srovnání s parky, které jsem uvedla výše, přímo nabádá a nahrává tomu, aby jeho devastace pokračovala vytvářením smetištního prostředí. Pak uvažte, kdo asi užívá znovu a znovu ničené lavičky, kterých je tolik, že nahradí i ty, které v ostatních nejsou zdaleka tak hojně rozmístěny, ale vynahrazuje to absolutní absence odpadkových košů (vždyť ty by se také zničily, že?).
Proto se znovu ptám, proč právě tento park, přes letitá upozorňování, prosby, stížnosti, zvláště u bývalého MÚ, je v takovém stavu? Mohla bych celou řadu občanů, kteří byli osobně jednat, jmenovat. Ale někteří už ani nežijí a ti ostatní po zkušenostech další úsilí vzdali. Je pravda, že my také bydlíme v těsném sousedství parku a společně s ostatními nájemníky jsme dům koupili a snažíme se o něj pečovat. Ale stav parku by mi určitě nebyl lhostejný, i když bych bydlela na "správné" straně města.
Aktivity charity si vážím. Je to rozhodně dobrý nápad a možná, že některé děti by mohl vést i k profesnímu zaměření a při dobrém vedení k ohleduplnějšímu chování v parkovém prostředí. Jsem však přesvědčena, že v současné době už bez odborného zásahu a promyšlené obnovy to bude činnost záslužná, ale jen s částečným efektem (vzhledem ke zcela zlikvidovaným plochám bez zeleně, "feťáky" devastovaným křovinám, altánku a přímo infekčně závadnému zákoutí za zdí bývalé symboliky). Přesto doufám, spolu s ostatními občany, kteří často parkem procházejí ke svým domovům i na úřad, že i tento park povstane do své bývalé, duši i oku lahodící krásy a že i ve večerních hodi-nách při promyšleně rozmístěném a udržovaném osvětlení se mu nebudou muset občané vyhýbat. Projevený zájem vedení MěÚ nás k této naději motivuje.
