Reagovali na odpověď sbormistra…

autor: uvedeni níže Když jsem si pozorně přečetla odpověď pana sbormistra na článek redaktorky RN "Proč nemohou někteří členové sboru Capella Adjuvantes zpívat?", nemohu mlčet. Pan sbormistr ve své odpovědi nemluví pravdu a vědí to všichni, kteří v té atmosféře v posledních 6 měsících zkoušeli. Kdyby se jednalo o takovou maličkost, jako je to, kdo bude zpívat sólo, asi by se touto problematikou nezabýval tisk. Nikdo z nezávislých čtenářů však nezná pravé pozadí, a tak lecčemu uvěří. Přesto se pravdě nevyhnu. Výběr sóla je samozřejmě pokaždé a jenom věc sbormistra, ale my přece jen už nějakou dobu hudbou žijeme, tvrdě zkoušíme, a tak mohu říci, že tomu trochu rozumíme a dokážeme odhadnout, kdo na to hlasově má a kdo ne. V našem sboru však toto pravidlo asi neplatí. Tady se totiž už pár měsíců zpátky vybíralo jinde a za jiných kvalit. Bohužel je pravdou, že v nynějších "Adjuvantech" má hlavní slovo pouze ten, kdo vidí ve sbormistrovi "Pána Boha" a kolem sebe nevidí a neslyší. Ti ostatní, pokud nemluví, se vezou. Snad jediné, z čeho mám opravdovou radost a co mohu připsat k dobrému a velkému plus, je ta skutečnost (i když nyní už do toho nemám co mluvit), že se pan sbormistr po letech odhodlal k tomu, co mu sedí nejlépe a čemu opravdu velice dobře rozumí a konečně za sebe našel náhradu. Je to velice inteligentní, mladá, chytrá a pracovitá žena, která v tomto maličkém tělese může ještě něco dokázat. Vidím v ní v současné situaci velkou naději a pevně věřím, že časem udělá spravedlivé rozhodnutí. Znám ji z osobního kontaktu, a přestože mi rozhovor byl umožněn pouze chvíli, aby dotyčná tak, jak začala, rychle neskončila, stačilo to k tomu, abych ji ohodnotila. Zbylí členové však nemají v této chvíli šanci tuto změnu poznat, protože jim byl návrat povolen pouze pod podmínkou, že se polepší a bude jim odpuštěno, že budou hodní a budou dál už jen mlčet a nechají za sebe rozhodovat jiné - schopnější. Vše, co pan sbormistr rozhodne - ať je to dobré nebo ne - bezhlavě odsouhlasí. Bohužel pan sbormistr má smůlu, protože asi 10 lidí si už v tomto sboru prostě nezazpívá. Mohou, ale pod pana sbormistra se z různých důvodů už vrátit nechtějí. A tak je velice smutné, že přestože v našem rodném městě funguje takovéto senzační kulturní těleso, lidé, kteří v něm po léta s nadšením pracovali, hledají v současné době aktivitu jinde a kvůli sobeckému chování pana sbormistra jsou ochotni za hudbou jezdit i 40 km daleko. Není to škoda?

GŠ.

*

Jako pověřený předseda o.s. Capella Adjuvantes (CA) si doluji připojit svůj názor na dění v souboru i na odpověď sbormistra v minulém čísle Rumburských novin. Jím uvedené důvody krize uvnitř sdružení jsou pouhými domněnkami využitými tak, aby vyhovovali především jemu samotnému. Velice elegantně tak přikryl dlouhodobou absolutní absenci jakékoliv komunikace se členy souboru týkající se připomínek k celkové práci. Neudržitelnou situaci vyřešil způsobem, který rovněž vyhovoval jemu, nikoliv většině - ukončit činnost sdružení. Můj návrh zněl najít někoho, kdo by mu pomohl. Padlo i jedno jméno, ne však jako dogma, ale jako návrh. Setkal se ovšem s prudkým nepochopením a posunutím veškerých aktivit těch, co chtěli pomáhat, do role odpůrců, zrádců a intrikánů. Ze společného setkání se sbormistr omluvil, přitom ale tak urputně toužil znát obsah této schůzky, že si jej nechal potajmu celý nahrát na diktafon. O čestnosti a férovosti sbormistra si i nezasvěcený člověk může udělat reálný obrázek z faktu, že mi oznámil svůj odchod z CA, vzápětí "využil" svého podpisového práva v bance, vybral celý finanční majetek a převedl jej na SRPDŠ gymnázia, i když těchto peněz bylo potřeba na proplácení jízdného na zkoušky a koncerty. Bez jakékoliv zábrany a vědomí členů. Nemluvě o nechutných a urážlivých telefonátech některým členům. Přiznávám se, že i já nesu svůj podíl na neutěšeném stavu. Spočívá v mé snaze vysvětlit těm, kteří měli zájem, co znamená občanské sdružení, jaké v něm fungují mechanizmy a kdo v něm rozhoduje. Občanské sdružení totiž není soukromý majetek jednotlivce a každý v něm má právo projevit svůj názor. Neopomenutelným faktem stále zůstává nesporné a nepopsatelné množství práce sbormistra, kterou by nikdo nedělal. Za to si jej vážím a uznávám. V podstatě dnes CA funguje podle mého návrhu - má novou sbormistryni. Vyhnaní členové pod její vedení přes osobní nevoli k chování bývalého sbormistra odmítají chodit. A to je skutečnost, kterou může změnit pouze oboustranná chuť k řešení.

RZ.

*

Chtěla bych se vyjádřit k článku pana Heinze o rozpadu souboru Capella Adjuvantes (CA). Důvodem mého odchodu (a myslím ne jen mého) nebyla rozepře mezi sbormistrem a jednou členkou sboru, ale důvody mnohem závažnější. Prvním důvodem bylo nahrání naší schůzky bez našeho vědomí. Takové chování bych přisoudila jiným lidem v jiné době. Druhý důvod byl ten, že jsem se od pí Zemanové dozvěděla, že peníze občanského sdružení CA byly převedeny z účtu na fond gymnázia způsobem, který to jednotlivci (ani sbormistrovi) neumožňuje. To ostatní, co pro soubor pan Heinz podniká, je chvályhodné až obdivuhodné. Škoda, že se odehrály tyto dvě, pro mě rozhodující a zásadní události.

Tichá Dana