Únorové zamyšlení

Publikováno: 25.2.1999 Autor: red
Stále častěji mne šokuje ve sdělovacích prostředcích, ať již je to televize, nebo tisk, neserióznost podávaných informací. Samozřejmě, že může z příspěvku každého redaktora být patrné, komu fandí, zda se cítí býti víc napravo nebo nalevo. Tuto svoji orientaci by však měl uplatnit pouze ve vlastním fejetonu nebo komentáři. Tam je na místě sdělit veřejně, na které straně stojí a co si o tom kterém problému myslí. Pokud však informuje a v rámci informace cituje další osobu, měla by tato informace být objektivní a autorem neupravována k obrazu svému. Čili, tak jako 1+1 nejsou tři, tak by ani citace neměla být "zpracována", jak se redaktorovi právě hodí. A právě to se v regionálním a místním tisku často stává. Redaktoři hřeší zřejmě na to, že lidé, jejichž myšlenky zkreslují, nemají čas dohadovat se, protože je denně čeká spousta problémů, které nepočkají... Škoda, že ani jeden redaktor/ka/ z našeho regionálního ani místního tisku se nezúčastnil/a/ velice zajímavé besedy, kterou jsme před časem uskutečnili s panem Jiřím Ješem, známým novinářem a redaktorem Svobodné Evropy i Českého rozhlasu o novinářské etice a nejen o ní. Možná, že kdyby byli jejími účastníky, nemusela bych dnes přemýšlet o důvodech neserióznosti některých z nich. Za způsob svého "novinaření" by se totiž museli před nositelem Ceny Ferdinanda Peroutky za celoživotní novinářskou práci, během níž nikdy právě novinářskou etiku neporušil, stydět. A pak by z nich možná začali být novináři, kteří za své myšlenky umí bojovat rovně, pod svým jménem a bez používání nefér způsobů.