Autor: Alena KošnarováByla to krátká zpráva z 12. zasedání městského zastupitelstva, na kterém jsem vystoupila a reagovala již potřetí na vyhlášku o pronájmu tělocvičen (podotýkám, že je doba, kdy se honosíme frázemi o využívání volného času a proti-drogové prevenci). V r. 96 jsme sdružili sportovní kroužky na škole do Školního sportovního klubu při ZŠ U Nemocnice a přihlásili se do Asociace školních sportovních klubů. Po nějakém čase jsem napsala do RN zprávu o našem sportování, ale z MÚ nám bylo vytknuto, že disponujeme s tělocvičnou, která patří MÚ. Od té doby předkládám rozvrh a plán mimoškolního využívání tělocvičen u nás na škole, kde jsou rozlišeny hodiny sportovního klubu dětí ze školy a pak hodiny cizích oddílů. Naše děti z naší školy využívají hodiny zdarma tak, jak to funguje na mnoha školách v republice. Cizí oddíly se vždy finančně podílely na nájmu nebo byla udělána dohoda, že udělají něco pro školu.
Náš sportovní klub nedostává od státu, okresu žádné finanční dotace. Žijeme z členských příspěvků, které se pohybují od 150 do 400 Kč za rok, podle náročnosti sportu. A zatím jsme vždy dostali od MÚ finanční příspěvek, tak jako ostatní sdružení a oddíly, které si daly žádost. V letošním roce 1999-2000 vykazuje klub 128 členů pravidelně cvičících. Využíváme 19 hodin týdně. Po vyhlášce, že se bude platit za tělocvičnu 120 Kč za hodinu bez rozdílu, zda-li jste domácí či cizí, mi vyšla suma 91 200 Kč. Po slevě na 50 % 45 600. Navrhla jsem MÚ, aby uzavřel smlouvu se Školním sportovním klubem na 20 hodin týdně zdarma pro děti ze školy. Druhá varianta byla, že nebudu vykazovat všechny hodiny, ale to bych se musela stydět sama před sebou. Proto jsem ve středu 24.11. vystoupila na zasedání MZ se svými protesty. A věta: "Paní Košnarová uvedla, že cvičitelky pracují s dětmi zadarmo a děti by měly platit?", vůbec nevystihla podstatu problému, dokonce v ní cítím negaci vůči ostatním lidem, kteří se věnují ve svém volnu a bezplatně dětem. Všichni, co se točíme kolem sportu dětí víme, co to obnáší za dřinu, zodpovědnost, administrativu, spoustu času, ztrát sobot a nedělí.
Teď si už jen přeji a čekám, že přijde mladá, svěží, kvalifikovaná cvičitelka nebo cvičitel, trenér nebo trenérka a řekne: "Paní Košnarová (paní Winterová - volejbal, pí Nedvídková - košíková, p. Uher - košíková, p. Kubíček - atletika, p. Stárek - badminton, p. Kozák, p. Šmejc, p. Pekárek - florbal, pí Váňová - ASPV, pí Drábková - tenis, p. Englic, p. Pizura, p. Krupa, p. Zikmund, p. Drobeček, p. Krejčí, p. Farkaš - fotbal, p. Seifert, p. Polívka, p. Walter, p. Kinzler, p. Dytrych, p. Krymlak - hokej), jděte si už odpočinout, sportujte si jen pro radost. Teď ty děti převezmu "JÁ" a ještě zbohatnu. Než "někdo takový" přijde, přeji všem cvičitelům a trenérům hodně zdraví, elánu a spokojenosti v práci s dětmi.
Pozn. redakce
Paní Košnarová,
věta z mého článku, která Vás tak pobouřila, byla vytržena z kontextu článku, který je prostým popisem projednávané problematiky na zasedání městského zastupitelstva. Já v této větě naopak vidím vystižení celé problematiky, a to zejména v tom, že cvičitelé pracují s dětmi ve svém volnu a navíc ještě zdarma, čímž výrazně a dostupnou formou přispívají k využívání volnočasových aktivit dětí a snižují tím možnosti inklinace např. k drogovým závislostem, což rozhodně za frázi nepovažuji. Z textu: "...děti by měly platit?" tedy vyznívá spíše, že tímto rozhodnutím jim de facto bereme jednu z možností využívání volného času a vracíme je zpět na ulici.
