Nedávno zveřejněné výsledky průzkumu agentury IVVM uvádí, že 83 % dotázaných vyjádřilo nespokojenost s celkovou situací v naší společnosti. Z toho 13 % patří mezi velmi nespokojené. Pouze 16 % se domnívá, že občanská práva jsou zajištěna pro všechny bez rozdílu - 72 % je nespokojeno s možnostmi ovlivňovat společenské problémy.
Naše město je malé, lidé se většinou navzájem znají, a přesto se bojí se svými názory vystupovat na veřejnosti. Vzpomínám na dobu před deseti lety, kdy se diskutovalo o dalším vývoji. Většinou se neuvažovalo o možnosti obnovení kapitalismu. Pokud to někdo považoval za možné, pak v souvislosti s tím, že si každý bude mít možnost koupit, co bude chtít jako na západě, nebo že bude možnost volně podnikat. Nezaměstnanost byl pojem naprosto cizí. Kdo prý bude chtít, ten bude mít práci vždycky. Dnes převládají poněkud jiné názory. Některé, se kterými se často setkávám:
co je mi platné, že jsou obchody plné, když si to nemůžu koupit. Po zaplacení "inkasa" mi zbude na jídlo a nakupovat můžu nanejvýš v "sekáči";
minulý měsíc jsem dostal jen zálohu na mzdu, a kdyby nebylo toho, že manželka pracuje, nevím, z čeho bychom s dětmi žili;
podnikatel si stěžuje, že před třemi lety mu zákazník nezaplatil skoro milion korun, dvakrát proběhl soud, ale peníze neviděl dodnes;
mladí lidé si nemohou založit vlastní domácnost. Již rok bydlí každý u svých rodičů, protože nemají peníze na zakoupení bytu.
Většinou jsou lidé znechuceni poměry, které vládnou mezi politiky. Ti v opozici se navzájem pomlouvají, nálepkují ostatní politické strany jako "neschopné" či "nedemokratické". Namísto toho, aby společně hledali řešení "přezrálých problémů" a urychleně v parlamentu přijímali zákony. Ti, kteří účinkovali ve vládních koalicích, se nyní tváří, jako by zločinnost, řádění mafií a špatná ekonomická situace nebyla zaviněna špatnými zákony, které sami navrhovali. Občanovi je při každé příležitosti zdůrazňováno, že demokracie je největší vymožeností naší společnosti od dob "totality". V praxi by měla zajišťovat rovná práva všem, bez ohledu na to, ke které sociální skupině kdo patří. Tak tomu ale není. Po deseti letech dosud chybí zákon o referendu a orgán, který by v rámci regionu zabezpečoval občanská práva občanů, rovněž neexistuje. Naši demokratičtí poslanci si zřejmě neuvědomují, že 80 % občanů nemá prostředky, aby si mohli zaplatit advokáta, nehledě na to, že by se výsledku sporu ani nemuseli dožít. Podle zákona má každý možnost jít k volbám a dát hlas některé politické straně. Ty by pak všechny společně měly hájit především zájmy většiny. Praxe je ovšem opačná, a tak není divu, že značná část voličů demokraticky svého práva nevyužívá.
Jednou z mnoha příčin nespokojenosti občanů je vysoká nezaměstnanost. V celé republice je přes 400 tisíc nezaměstnaných, v našem městě více jak 700 (asi 12 % práceschopného obyvatelstva) a v rámci okresu dokonce více jak 13 %. Je to od našich demokratických politiků přinejmenším necitlivé považovat takovou nezaměstnanost za samozřejmost (na západě je to také?) a nevidět, že životní úroveň nezaměstnaného u nás a v zemích Unie je poněkud rozdílná. Navíc to zdůvodňují tím, že jsme přestali vyrábět to, co lidé nepotřebují, proto je prý výroba o 20 % nižší než v r. 1989. Nepřipouští, že je to výsledek chybně uskutečňované "restrukturalizace". Před r. 1990 byla veškerá výroba soustředěna asi ve 430 státních podnicích. Namísto toho vzniklo asi 250 tisíc akciových společností, s.r.o. a malých firmiček, z nichž v minulém roce polovina nevykazovala žádný zisk. Klesla konkurenceschopnost naší ekonomiky a navíc moudří politici neuváženě vyklidili trhy, které ihned obsadili jiní. V tom bych viděl pravděpodobnější příčinu nezaměstnanosti.
