Jak se můžeme dočíst v zajímavé knize Mileny Lenderové - K hříchu i k modlitbě - Žena v minulém století: "Oděvem lze protestovat, oděvem lze vábit, oděvem se lze mrzačit." Ano, nezbývá než souhlasit. Proměny módy jsou skutečně často pro nositelky málo pochopitelné. nepraktický oděv nechrání tělo před nepřízní počasí, nebývá ani pohodlný, co by však dámy nevytrpěly proto, aby upoutaly pozornost a byly In.
Protesty lékařů nebývaly vyslyšeny v minulosti, stejně jako mnohdy i dnes. Jako nejzářnější příklad nám poslouží korzet, díky němuž pas dívek dosahoval neuvěřitelných 40 centimetrů. Skládal se z jednoho kilogramu velrybích kostic, a protože stlačoval plíce, deformoval hrudní koš a žaludek, tísnil játra, zapříčinil v důsledku nejedno omdlení. Až vlivem společenských změn v době 1. světové války byl tento "mučící" nástroj definitivně odložen. Až do poloviny 19. století se móda měnila v intervalu desetiletí. Již Božena Němcová správně vystihla, komu plyne největší zisk z rychle se měnících společenských trendů - průmyslníkům a tento ekonomický aspekt je i v naší konzumní společnosti rozhodující dodnes. Oděv často vyjadřoval politické sympatie a emancipoval svého nositele, především však vyjadřoval příslušnost k určité sociální vrstvě. Např. služky musely nosit kratší sukně a šátek a teprve až po roce 1848 si mohly dovolit čepec či klobouček. Ačkoliv se měšťanská společnost snažila přiblížit šlechtě, finační možnosti byly tou hlavní brzdou v rozletu. Je však nutné předeslat, že česká žena byla vždy skromnější a více dbalá rodinného krbu a náboženských regulí. Většina žen vlastnila dvoje šaty. Úlohu společenských šatů plnily většinou přebarvené šaty svatební, ve kterých bývala žena i pohřbena. Zruční barvíři vytvořili vzory hvězdiček, kroužků a puntíků. Šatník byl pochopitelně bohatší v zámožnějších rodinách, avšak i tam se vynalézalo. Dívky se např. podílely na samotném zhotovení šatů, ačkoliv na veřejnosti musel zůstat tento fakt přísně utajen, neboť pro majitelky to byla činnost degradující, nekorespondující s jejich společenským postavením.
Od poloviny minulého století se začal šatník rozrůstat. Oblečení se kupovalo také z druhé ruky. Mnozí lidé se setkali i s odcizením své toalety. Vznikaly celé zlodějské klany, které se specializovaly na určitý druh zboží. O těchto případech pojednávají výslechové protokoly ze smolných knih. Oblečením se odlišovala i různá etnika. Z roku 1551 pochází vyhlášení pro Židy o povinnosti být označen žlutým kroužkem, o padesát let později pak mít žlutě potaženou polovinu klobouku, k 18. století okruží. Avšak z podobného nařízení bylo možné se značnou sumou vyplatit.
Módní novinky se vždy promítaly nejdříve do oděvů privilegovaných. Také šlechta nosila domácí oděv tzv. negližé (nedbalky). Pánové nosili místo paruky domácí čepičku, dámy nosily korzet s polovičním množstvím kostic. Zvláštností aristokratů bylo např. to, že pouze urozený měl právo našít na svůj oblek rolničky, aby mu ostatní ustupovali z cesty. Jen šlechticům a důstojníkům příslušelo do pol. 19. století pudrování paruky. Zevnějškem se odlišovali také univerzitní mistři a doktoři - nosili barety. Móda se také podřizovala nařízením státu, která vzešla z ochranářské politiky a ze sledování poměru dovozu a vývozu určité suroviny. Tato hospodářská opatření se mnohdy skrývala za štítek mravnostních a mravokárných poučení. K předvedení toalet sloužily plesy, bály, později nedělní procházky, skupinové výlety, besedy či sokolské šibřinky. První obchodní dům v Praze byl Na Příkopech otevřen roku 1870 a nabízel látky i hotovou konfekci. Díky rozmachu výroby konfekce užitím šicího stroje, který se stal hvězdou pařížské světové výstavy v roce 1855, začaly ceny oděvů klesat. Jistě v tomto procesu sehrála nemalou roli snazší dopravní obslužnost. Dvacáté století přidává k péči o ošacení také péči o fyzický vzhled. Prvním českým časopisem pro ženy byl časopis Lada (1861). O šedesát let později se v Květech objevila příloha Bazar.
Pokud si chcete prohlédnout šaty z městského prostředí, z minulého století, přijďte do našeho muzea. V druhém patře expozice jsou vystaveny slušivé róby, zhotovené ještě bez pomoci šicího stroje. O nápaditosti střihů se můžete přesvědčit sami.
Jak se můžeme dočíst v zajímavé knize Mileny Lenderové - K hříchu i k modlitbě - Žena v minulém století: "Oděvem lze protestovat, oděvem lze vábit, oděvem se lze mrzačit." Ano, nezbývá než souhlasit. Proměny módy jsou skutečně často pro nositelky málo pochopitelné. nepraktický oděv nechrání tělo před nepřízní počasí, nebývá ani pohodlný, co by však dámy nevytrpěly proto, aby upoutaly pozornost a byly In.
Protesty lékařů nebývaly vyslyšeny v minulosti, stejně jako mnohdy i dnes. Jako nejzářnější příklad nám poslouží korzet, díky němuž pas dívek dosahoval neuvěřitelných 40 centimetrů. Skládal se z jednoho kilogramu velrybích kostic, a protože stlačoval plíce, deformoval hrudní koš a žaludek, tísnil játra, zapříčinil v důsledku nejedno omdlení. Až vlivem společenských změn v době 1. světové války byl tento "mučící" nástroj definitivně odložen. Až do poloviny 19. století se móda měnila v intervalu desetiletí. Již Božena Němcová správně vystihla, komu plyne největší zisk z rychle se měnících společenských trendů - průmyslníkům a tento ekonomický aspekt je i v naší konzumní společnosti rozhodující dodnes. Oděv často vyjadřoval politické sympatie a emancipoval svého nositele, především však vyjadřoval příslušnost k určité sociální vrstvě. Např. služky musely nosit kratší sukně a šátek a teprve až po roce 1848 si mohly dovolit čepec či klobouček. Ačkoliv se měšťanská společnost snažila přiblížit šlechtě, finační možnosti byly tou hlavní brzdou v rozletu. Je však nutné předeslat, že česká žena byla vždy skromnější a více dbalá rodinného krbu a náboženských regulí. Většina žen vlastnila dvoje šaty. Úlohu společenských šatů plnily většinou přebarvené šaty svatební, ve kterých bývala žena i pohřbena. Zruční barvíři vytvořili vzory hvězdiček, kroužků a puntíků. Šatník byl pochopitelně bohatší v zámožnějších rodinách, avšak i tam se vynalézalo. Dívky se např. podílely na samotném zhotovení šatů, ačkoliv na veřejnosti musel zůstat tento fakt přísně utajen, neboť pro majitelky to byla činnost degradující, nekorespondující s jejich společenským postavením.
Od poloviny minulého století se začal šatník rozrůstat. Oblečení se kupovalo také z druhé ruky. Mnozí lidé se setkali i s odcizením své toalety. Vznikaly celé zlodějské klany, které se specializovaly na určitý druh zboží. O těchto případech pojednávají výslechové protokoly ze smolných knih. Oblečením se odlišovala i různá etnika. Z roku 1551 pochází vyhlášení pro Židy o povinnosti být označen žlutým kroužkem, o padesát let později pak mít žlutě potaženou polovinu klobouku, k 18. století okruží. Avšak z podobného nařízení bylo možné se značnou sumou vyplatit.
Módní novinky se vždy promítaly nejdříve do oděvů privilegovaných. Také šlechta nosila domácí oděv tzv. negližé (nedbalky). Pánové nosili místo paruky domácí čepičku, dámy nosily korzet s polovičním množstvím kostic. Zvláštností aristokratů bylo např. to, že pouze urozený měl právo našít na svůj oblek rolničky, aby mu ostatní ustupovali z cesty. Jen šlechticům a důstojníkům příslušelo do pol. 19. století pudrování paruky. Zevnějškem se odlišovali také univerzitní mistři a doktoři - nosili barety. Móda se také podřizovala nařízením státu, která vzešla z ochranářské politiky a ze sledování poměru dovozu a vývozu určité suroviny. Tato hospodářská opatření se mnohdy skrývala za štítek mravnostních a mravokárných poučení. K předvedení toalet sloužily plesy, bály, později nedělní procházky, skupinové výlety, besedy či sokolské šibřinky. První obchodní dům v Praze byl Na Příkopech otevřen roku 1870 a nabízel látky i hotovou konfekci. Díky rozmachu výroby konfekce užitím šicího stroje, který se stal hvězdou pařížské světové výstavy v roce 1855, začaly ceny oděvů klesat. Jistě v tomto procesu sehrála nemalou roli snazší dopravní obslužnost. Dvacáté století přidává k péči o ošacení také péči o fyzický vzhled. Prvním českým časopisem pro ženy byl časopis Lada (1861). O šedesát let později se v Květech objevila příloha Bazar.
Pokud si chcete prohlédnout šaty z městského prostředí, z minulého století, přijďte do našeho muzea. V druhém patře expozice jsou vystaveny slušivé róby, zhotovené ještě bez pomoci šicího stroje. O nápaditosti střihů se můžete přesvědčit sami.