Chodíme městem a často potkáváme lidi tiché a nenápadné a vůbec netušíme, že jejich hlavy věnčí vavříny mezinárodních sportovních úspěchů. Jednou takovou osůbkou je atletka Alena Winterová, která 26. - 27. 6. 1999 reprezentovala Českou republiku na Mistrovství Evropy v silničním běhu a chůzi na 20 a 30 km v Belgii. Závody se konaly v překrásném a historicky bohatém městě Brugge.
Aleno, jak jsi se dostala na toto mistrovství?
Jsem členkou Českého atletického svazu veteránů. Svaz vydává kalendář akcí. Stačí si jen vybrat závod a přihlásit se.
Kdo se řadí mezi veteránky?
Ženy od 35 let výš. Kategorie jsou rozděleny po pěti letech. Já, jako čerstvá padesátnice, jsem závodila v kategorii 50 - 54 let v chůzi na 20 km. Startovní pole tvořilo asi 40 žen a startovalo se s muži na jeden výstřel.
Účastnil se ještě někdo z Čech?
Ano, z Čech jela autobusová výprava běžců i chodců. Chodců méně. Já a moji dva severočeští kolegové Franta Parys a Jarda Pták jsme jeli vlastním vozem, z časových i finančních důvodů.
Tady se hodí otázka, jestli ti někdo finančně vypomohl?
Ne, vše jsem si platila sama.
Do cíle si došla čtvrtá, jaký máš pocit z dosaženého úspěchu?
Samozřejmě mám radost, člověka těší, že i když přibývá věk, forma zůstává. Během závodu je velmi příjemná atmosféra. Přesto, že každý šlape naplno a za sebe, máme radost, že se po nějakém čase potkáváme a vidíme. Mám i krásný přátelský zážitek. Na paty mi asi 7 km šlapala soupeřka, celou dobu mi dýchala na záda, ale unikla jsem jí a ona, přesto, že byla poražena, mi na konci závodu jako symbol přátelství darovala své tričko.
Jakých si dosáhla výsledků?
2 hodiny 18 minut, můj osobní rekord. O minutu lepší čas, než před dvěma lety v Haagu.
Jaké byly podmínky závodu?
Šel se pětikilometrový okruh. Počasí bylo slunečné, vedro jako v tropech. Hrozná byla chůze na úseku silnice bez sebemenšího stínu, příjemnější to bylo v lese.
Co na závěr?
Podobné akce jsou velmi přínosné, nejen měřením sil a mezinárodními přátelstvími, která vzniknou, ale krásnými kulturními a duševními zážitky.
Děkuji za rozhovor.
Chodíme městem a často potkáváme lidi tiché a nenápadné a vůbec netušíme, že jejich hlavy věnčí vavříny mezinárodních sportovních úspěchů. Jednou takovou osůbkou je atletka Alena Winterová, která 26. - 27. 6. 1999 reprezentovala Českou republiku na Mistrovství Evropy v silničním běhu a chůzi na 20 a 30 km v Belgii. Závody se konaly v překrásném a historicky bohatém městě Brugge.
Aleno, jak jsi se dostala na toto mistrovství?
Jsem členkou Českého atletického svazu veteránů. Svaz vydává kalendář akcí. Stačí si jen vybrat závod a přihlásit se.
Kdo se řadí mezi veteránky?
Ženy od 35 let výš. Kategorie jsou rozděleny po pěti letech. Já, jako čerstvá padesátnice, jsem závodila v kategorii 50 - 54 let v chůzi na 20 km. Startovní pole tvořilo asi 40 žen a startovalo se s muži na jeden výstřel.
Účastnil se ještě někdo z Čech?
Ano, z Čech jela autobusová výprava běžců i chodců. Chodců méně. Já a moji dva severočeští kolegové Franta Parys a Jarda Pták jsme jeli vlastním vozem, z časových i finančních důvodů.
Tady se hodí otázka, jestli ti někdo finančně vypomohl?
Ne, vše jsem si platila sama.
Do cíle si došla čtvrtá, jaký máš pocit z dosaženého úspěchu?
Samozřejmě mám radost, člověka těší, že i když přibývá věk, forma zůstává. Během závodu je velmi příjemná atmosféra. Přesto, že každý šlape naplno a za sebe, máme radost, že se po nějakém čase potkáváme a vidíme. Mám i krásný přátelský zážitek. Na paty mi asi 7 km šlapala soupeřka, celou dobu mi dýchala na záda, ale unikla jsem jí a ona, přesto, že byla poražena, mi na konci závodu jako symbol přátelství darovala své tričko.
Jakých si dosáhla výsledků?
2 hodiny 18 minut, můj osobní rekord. O minutu lepší čas, než před dvěma lety v Haagu.
Jaké byly podmínky závodu?
Šel se pětikilometrový okruh. Počasí bylo slunečné, vedro jako v tropech. Hrozná byla chůze na úseku silnice bez sebemenšího stínu, příjemnější to bylo v lese.
Co na závěr?
Podobné akce jsou velmi přínosné, nejen měřením sil a mezinárodními přátelstvími, která vzniknou, ale krásnými kulturními a duševními zážitky.
Děkuji za rozhovor.