K mému zklamání se v médiích (ČT, NOVA, Děčínský deník ...) sice objevily zprávy, že náš výběžek poctil svou návštěvou pan prezident Havel, ale měla jsem pocit, že podle těchto zpráv nějak minul Rumburk a Varnsdorf. Proto bych chtěla připomenout, že byl i v Rumburku a jako první místo navštívil pobočku okresního úřadu. Před Loretou se podepsal do pamětní knihy města, do kroniky a do kroniky Nadace Loreta a pan starosta a manželkou a další představitelé města ho přivítali s dárkem a kyticí, kterou měli i pro paní Havlovou, která ovšem nepřijela. Radost nám všem udělal pan prezident, když se přišel podívat do Lorety. Zajímaly ho sochy na kapli a také ho zajímalo, zda se snažíme shánět peníze na záchranu této památky a jak se nám to daří. Na závěr prohlídky jsme mu popřáli pevné zdraví, a protože se v naší Loretě plní i některá malá přání, přála jsem si, aby se k nám zase někdy přijel podívat.
Navštívil i naší pěknou knihovnu a poseděl chvíli i v klášterní vinárně. Když vycházel z parku Rumburské vzpoury, nastala dojemná chvíle loučení. Lidé na chodníku mu tleskali, malé děti mu nesly květiny. Poté měl pan prezident namířeno do muzea ve Varnsdorfu a do TOSu. Nevím podrobné zprávy o tom, jak se tam měl, ale myslím si, že by se naši novináři měli lépe zajímat o tuto velmi významnou událost v našem regionu.
Ještě jednou bych chtěla vyjádřit také svůj názor na pana prezidenta Havla. Už jako studentku mě zajímal pan Havel jako filosof a jako člověk, který má humanitní přístup k životu a který ve své době otevřeně své názory prezentoval, i když mu to vlastně způsobilo nemalé problémy. Po roce 1989, v této euforické době, pro mě p. Havel i p. Dienstbier byli ztělesněním nové demokracie a věřila jsem jim i to, že se podaří do života lidí prosadit správné morální hodnoty. To, že doba ukázala, že tyto hodnoty byly zneužity některými lidmi, kteří využili neprůhledných zákonů, a tyto hodnoty tímto byly degradovány a zesměšněny, že mezi lidmi dnešní politické a ekonomické poměry vyvolávají ironii a znechucení, to ovšem není vina p. prezidenta Havla, ten splnil a plní nadále funkci člověka, kterého uznávají v zahraničí a který je v současné době garantem stability naší země. To, že nemusím souhlasit s některými jeho gesty (udělování milostí) a některé názory nemám shodné s jeho, to ještě neznamená, že je to špatný člověk a politik. Teď, když jsem měla možnost stát vedle něj a mluvit s ním, mám pocit, že je to člověk, který je lidský a zaslouží si naši úctu.
Pokud máte zájem o fotografie z návštěvy pana prezidenta ve Šluknovském výběžku, navštivte firmu FOFRCOLOR, P. Zápotocký v Příkré ulici v Rumburku.
K mému zklamání se v médiích (ČT, NOVA, Děčínský deník ...) sice objevily zprávy, že náš výběžek poctil svou návštěvou pan prezident Havel, ale měla jsem pocit, že podle těchto zpráv nějak minul Rumburk a Varnsdorf. Proto bych chtěla připomenout, že byl i v Rumburku a jako první místo navštívil pobočku okresního úřadu. Před Loretou se podepsal do pamětní knihy města, do kroniky a do kroniky Nadace Loreta a pan starosta a manželkou a další představitelé města ho přivítali s dárkem a kyticí, kterou měli i pro paní Havlovou, která ovšem nepřijela. Radost nám všem udělal pan prezident, když se přišel podívat do Lorety. Zajímaly ho sochy na kapli a také ho zajímalo, zda se snažíme shánět peníze na záchranu této památky a jak se nám to daří. Na závěr prohlídky jsme mu popřáli pevné zdraví, a protože se v naší Loretě plní i některá malá přání, přála jsem si, aby se k nám zase někdy přijel podívat.
Navštívil i naší pěknou knihovnu a poseděl chvíli i v klášterní vinárně. Když vycházel z parku Rumburské vzpoury, nastala dojemná chvíle loučení. Lidé na chodníku mu tleskali, malé děti mu nesly květiny. Poté měl pan prezident namířeno do muzea ve Varnsdorfu a do TOSu. Nevím podrobné zprávy o tom, jak se tam měl, ale myslím si, že by se naši novináři měli lépe zajímat o tuto velmi významnou událost v našem regionu.
Ještě jednou bych chtěla vyjádřit také svůj názor na pana prezidenta Havla. Už jako studentku mě zajímal pan Havel jako filosof a jako člověk, který má humanitní přístup k životu a který ve své době otevřeně své názory prezentoval, i když mu to vlastně způsobilo nemalé problémy. Po roce 1989, v této euforické době, pro mě p. Havel i p. Dienstbier byli ztělesněním nové demokracie a věřila jsem jim i to, že se podaří do života lidí prosadit správné morální hodnoty. To, že doba ukázala, že tyto hodnoty byly zneužity některými lidmi, kteří využili neprůhledných zákonů, a tyto hodnoty tímto byly degradovány a zesměšněny, že mezi lidmi dnešní politické a ekonomické poměry vyvolávají ironii a znechucení, to ovšem není vina p. prezidenta Havla, ten splnil a plní nadále funkci člověka, kterého uznávají v zahraničí a který je v současné době garantem stability naší země. To, že nemusím souhlasit s některými jeho gesty (udělování milostí) a některé názory nemám shodné s jeho, to ještě neznamená, že je to špatný člověk a politik. Teď, když jsem měla možnost stát vedle něj a mluvit s ním, mám pocit, že je to člověk, který je lidský a zaslouží si naši úctu.
Pokud máte zájem o fotografie z návštěvy pana prezidenta ve Šluknovském výběžku, navštivte firmu FOFRCOLOR, P. Zápotocký v Příkré ulici v Rumburku.