Z historie - Rumburské náboženské spory

Publikováno: 15.7.1999 Autor: red
O spory všeho druhu není na celém světě nikdy nouze. Stačí nepromyšlené slovo a je "ohe" na střeše". Středověk se jak známo mimo jiné vyznačoval rovněž náboženskými spory. Ušetřen nebyl ani Rumburk. Tehdejší panovník Ferdinand II. řešil náboženské spory násilím. Nařídil nesmlouvavě, aby všichni, kteří se uchýlili k bludům kacířství, se navrátili do římsko-katolické církve, neboť žádná jiná se trpěti v zemi nebude. Leč zde v blízkosti luteránského Saska narazilo dodržování tohoto patentu na značný odpor poddaných. Podařilo se získat několik lidí, ovšem s minimálním úspěchem. Luterány velmi podporoval dosavadní majitel panství Vilém Kinský. Ke škodě a zármutku této náboženské obce byl pan Kinský zavražděn. Po této události přišla roku 1634 do výběžku zvláštní komise. Zklamala však okolní panstvo, které převzalo konfiskovaný majetek Kinských, proto povolali jezuity. 9. března 1635 přišli do Rumburku dva členové tohoto řádu a sice Pavel Stepanides a Pavel Koweindl. Přes horlivou misionářskou činnost ani oni nedosáhli zvláštních výsledků a luteránská víra nezanikla. I když tajně, žila dál. Řešení, příznivé pro obě strany, našel František Eusebius hrabě Pštting. Součást rumburského panství tvořily také tak zvané enklávy, vrchnostenské pozemky ležící na saském území. Tyto samozřejmě za drahé peníze hrabě Pštting rozprodal tehdejším luteránům. Ti jako vystěhovalci založili v letech 1657 - 1658 novou obec Neugersdorf, ve které mohli, protože ležela na saském území, i nadále žít v klidu podle své luteránské víry a navíc měl rumburský feudál výhodu, že i nadále pracovali na jeho pozemcích v jeho prospěch. Podle archivních materiálů zapůjčených ředitelkou muzeap. Hildebrandtovou